Osobně zastávám názor, že básničky o pocitech, dojmech, lásce a jiných abstraktních rádoby životadůležitých věcech by se měly psát s takovým odlehčeným nádechem. Aby se k nim čtenář pročetl rozumem ne písmeny. Je důležité zbavit pocitové básničky těžkých a kostrbatých aspektů jako jsou knižní výrazy (leč - inu proč to nepoužít, ale nějak plynuleji), vynucené rýmy - nejlíp ty infinitivní a koncovkové se kterýma není žádná práce, a taky psychologickoantická slova (hodnoty, hřích, stud, apod.).

Ano, můj názor je, že čím je básnička odlehčenější, čím víc nenápadných obratů obsahuje, tím spíš čtenáře směřuje k tomu, k čemu by jej směrovat měla.

Nu. Pocitovky, prostě nemusím.