Náčelník Holá Ruka: A co třeba " Slunce valí na mou postel, paprsků slunečních kostel" ?

první a jediné, co mě napadlo, je taky spojení s Havranem...nevermore

Je to jako Deja vu... jako bych už to někdy četl!
No každopádně se sem hodí jeden výraz z angličtiny WTF? a pak ještě jeden OMG...
1. Brože - Lože... (proč nenapsat Slunce valí na mou postel, paprsků slunečních kotel)
2. Smrt autora by určitě pomohla.. totiž chci říct subjektu
3. Jak dívá se shora? Dospěl jsem k řešení že Leonora byla prostitutka nebo prostě jenom namyšlená nána, nebo je tuhá... Co z toho je správně?
4. Světla - Světa... ;(
5. Přikláním se k teorii trpaslíčka, přidávám, že trpaslíček se asi hrozně ožral, skončil v bordelu a podvedl svoji milou...

Já si pořád nemůžu ujasnit kolik že tam je těch ženskejch. Z toho, jak je báseň napsaná, bych usuzoval, že minimálně dvě ale když se odpoutám od těch slov a podívám se po prvním plánu, tak mi připadá že asi jenom jedna. Je to záhada.

Inspirace Poeovým Havranem je nepřehlédnutelná, leč bohužel až příliš přímočará, respektive prvoplánová. Poe to o sobě a Leonoře napsal líp - ve formě, obsahu i logice textu. Toto dílo jeví se mi být kostrbatým nejen v metru, ale i ve verších a rýmech i v logické stavbě textu. Snaha o vytvoření atmosféry vychází naprázdno. A po verši "Sním si návrat za světla" báseň se zcela zapletla.

Troufám si říct jediný obstojný výklad básně – tzv. Teorie trpaslíček.
Báseň popisuje život malého trpaslíčka, který bydlí na křesílku na římse (pravděpodobně krbové). Jeho život se odehrává ve snách, mdlobách a v noci.
Překvapivost básně je vytvořena neustálou změnou metra a to často i během verše. Mistrovsky je tajemnost básně dovršena kontrastním příchodem zlaté brože do lože.
Čtenář je na konci utěšen nadějí, že básnický subjekt – trpaslíček – (i když já osobně jako básnický subjekt vidím samotného autora) má před sebou již jen jeden den života.

A mně mimo "papírových bot" se to líbí celé. Je to tak správně poskládané dohromady :)

Název a první čtyři řádky se mi líbí nejvíc...

všechno už je napsáno v předchozím komentáři...jen bych ještě upozornila na chybu - /mě/ se ale ještě nechce do nebe...

je to moc hezké a ta poslední část se mi líbí nejvíc

dobré, zasmála jsem se:-)))))

je to smutné, ale je to život...i smutek k němu patří a básnička je hezká...

ze začátku mi to přišlo jako hloupá klasická básnička o lásce. Od té části, která začíná ´malá roste jako z vody...´ už je to jiný. úplně mi to změnilo názor na celou tuhle báseň. .) Je dobrá, ale ten začátek ji trochu potopil. a je pravda, že pár rýmů je tam trochu až nucených a svázaných.

Uf silná káva. Bohužel negativně. Rým tebe - nebe je asi tak otřelej, jako boty šlapky na E55 a jenom mně se ale ještě nechce do nebe se píše mně. Jinak k obsahu. Je to věc, kterou jsem už tak milionkrát slyšel. Láska nevyšla/zradila/nechápe a proto si chceme zničit život/srdce/duši. -> Nelíbí

Díky.

Vau... tajemné, hezké