děcka vy řádíte, při tom jaru.....

omg!, pátá báseň na kterou kliknu během 2 minut a zase láska, to už nikdo neumí psát o něčem jiným? Tohle už jenom kopie nějaký kopie nějaký kopie nějaký kopie. Ale tak hlavně, že to tak cítíš :-)

Ps: promiň, že si ten výlev odnesla ty;)

Škádlení? Půjčka za oplátku!
Nerad cos dlužen zůstávám...
v předvečer májového svátku
možná též smutkem umírám...

Však nežli hned tu nad vším brečet,
já s úsměvem vše zkouším brát,
nepomůže s modlitbou klečet,
tak s veršíky si zkouším hrát...
;o)

Díky, tak ale nevím, jestlí to óóó, není na shanovy verše :-)
on mě pořád takhle škádlí :-)

K tomu se dá říct jen- ó

stačí mi jen malá chvilička,
jen co sovička načechrá peříčka.... :-)

Jen přítomnost pouhou?
To bys tedy chtěla?
A celou nos dlouhou
do znavení těla

pohotovost míti,
chvilku neustati,
na zřeteli míti,
že Láska noc krátí?

A než se kraj vzbudí,
s asistencí Tvojí
protáhnout si údy,
v jedno spojit dvojí...

to není koment, to je óda !

Májová Tvá noc,
ta ještě chvilku počká,
tak nespěchej moc,
lehce si promni očka

ať jenom vydržíš
to dlouhé noční bdění,
jó, s ženskou s tou je kříž,
že trpělivá není.

Moc nerada čeká,
a sotva vychutná si,
že země je měkká,
hartusí na počasí,

vždyť májový deštík
přece štěstí nosí,
mívá vlhký pláštík,
/vlastní bratr rosy!/,

proč hnedka se plašit,
lepší polehoučku
někam se tu zašít,
najít si svou loučku,

kde pak v skrytu budem
před zvědavými zraky,
a v západu rudém
my zčervenáme taky,

touha v našich očích
zapálí plamínky,
už jsem si to vočíh:
máš je jak kamínky,

které až projasní
stříbrný svit Luny,
celé ještě zkrásní
a jak nástroj strunný

rozezním Tě něžně,
/kdo umí ten umí!/,
není to tak běžné,
/znalec porozumí!!/

srdcem musíš zcela
se v to položiti,
znát, jak se to dělá
a cit pro to míti...
;o)))

Jojo... vábení :-)

Prstýnek z rosy
slunce v páru změní,
dál půjde bosí,
chudí, Lásky snění

nám ale zbude
/to je nad poklady!/
červánky rudé
radost, že jsi tady!
;o)))))))))))

Spadla jsi z nebe? Tak kde máš ta svá křídla?
V náruč ukryji Tě, abys nenastydla!
/ Nebo:
Tělem přikryji Tě, abys nenastydla.../

Kabátek z červánků
noc odmítla si vzíti,
v košilce z něžných snů
prý mnohem líp se cítí!

Závojem černě krásné
ukrývá naše touhy,
a hvězdy stříbrojasné
jen na okamžik pouhý

vyhlédnou zpoza mráčku
nežli se zase ztratí,
i měsíc v bílém fráčku
slíbí, že než se vrátí

jen jeden pro druhého
můžeme tady být,
z Lásky her pranic zlého
nesmí nás vyrušit...
Je zajímavé, jaké ptákovinky člověka napadnou, když si čte Tvé verše..;o)))

Snad v těch knihách čarodějných
není černá magie,
sic bych z hloubi lesů černých
zamával Ti! Adieu!

poctivý pistolník se na udičku chytil,
věděla jsem, že to tak nenechá,
hned od boku už střílí na vše co tu vidí,
skvělými verši pálí z daleka....

stříbrnou nití splétám síť,
do představ ses mi dneska chyt,
lék budem brát jen po kapkách,
rýmovat verše v hádankách.... :-)

Díky Mirku, tvůj koment je vždycky perlička... :-)

Zkusila jsem to, ale zase jsem tam to "a" dala zpátky, nějak mi to nezní dobře... tak promiň... ale za komenty díky, mám radost, když jsou na básničky reakce, jakékoliv...

Naděje je duší Lásky,
znavenému sílu dá,
co na tom, že mnohé vrásky
důvěrně již tvář má zná?

Stáří není dáno věkem,
je to jen stav duševní,
smekám širák před člověkem,
jemuž touha v srdci zní...

Někdo stár je ve dvaceti,
jiný ve stu mladíkem,
máme srdce velkých dětí,
proto verše píšem sem...;o)))

Na liteře bys tohle musela dát do kategorie drsoň. Ale je to moc krásné. Koukám, že jsi si ty knížky od čarodějky nekoupila nadarmo!;o)
I mne inspirovala její dílka k věcem až neskutečným pro plachého pistolníka...

Splétáš sny jako pomlásku
a tajně myslíš na lásku,
jak růženec je přebíráš
a kohos tajně v srdci máš.

Když člověk dotaz pomine,
zda rozumné to /co by ne?/,
nezbývá než Ti závidět
bohatý Tvůj duševní svět.

Že Láska kvete v každém věku,
ač se to neskutečným zdá,
já svědčit chci tu, je tím z léků,
co mládí zpět navracet zná!

Duch jejím dechem pookřívá,
i pouhý flirt je víc než dost,
častokrát za důsledek mívá
i nevázanou bujarost...

Když čtu Tvé verše, slyším zníti
kouzelný vítr stříbrný,
již uvázl jsem v představ síti,
třeba se těžko vyplní...

Však krásné je si zavzpomínat,
alespoň v duchu touhou žít,
než bezradně jen ruce vzpínat
a myslet na hřbitovní klid...;o))))