Čte se to dobře a začíná to být zajímavé.

Líbí se mi, že je zmíněno použití lokalizace zařízení ke sledování lidí. Připadne mi, že lidem tato možnost u těch zařízení málo vadí.

Formátování podnadpisů je přehlednější než u první části.

Je to napsané poměrně dobře a zajímavě, jen je tam celá řada překlepů (ale nic zásadního, všechny by šlo snadno opravit). Trochu mi vrtá hlavou, jak vypadá Klářin telefon, protože se zaklapávacími telefony nemám zkušenosti. Také mi vrtá hlavou, proč je v kapitole 2 dvakrát „Očima Kláry“? Nestačilo by to tam jen jednou?

Doporučuji ty mezinadpisy „Očima Kláry“ zvýraznit tučným písmem nebo kurzívou, aby se nepletly s okolním textem.

Ještě jeden detail: „Z úst se jí vnímavě vznášela pára.“ — Jak se může pára vznášet vnímavě? To mi nedává smysl...

A tady jsou ty překlepy:

„jeho hlas projely ranní ticho jako ostří nože“ — „projel“

„osmatileté děti“ — „osmileté“

„v vybíjené“ — „ve vybíjené“, „v“ by se tam nedalo vyslovit

„Usamál se“ — „Usmál se“

„když přišla bližší“ — „když přišla blíž“

„Klára se trhla“ — „Klára sebou trhla“

„Zničehonic se ze chodby“ — „z chodby“

„Dralo se tam něco nového – nebezpečné, krásné a absolutně nepředvídatelné.“ — Ta ostatní přídavná jména musejí také dodržet stejný pád, takže „nebezpečného, krásného a absolutně nepředvídatelného“.

Queen Lylith: Co myslíš tím, že román na pokračování zde nemá šanci? Já zde vydávám román Vamesa a Vanesa a dnes jsem vydal/a kapitolu 30. Možná nemá šanci se udržet v přehledu nových děl, ale to je v pořádku, psaní není závod; stačí zaujmout čtenáře, kteří se budou vracet z vlastního zájmu a ne proto, že by jim to někdo nabídnul. Já myslím, že to omezení má smysl, jinak by tu bylo tolik děl, že by je lidé ani nestíhali sledovat.

Jinak, vydávat víc kapitol najednou je podle mě dobré řešení.

Je mi to líto, ale jsou zde pravidla, že se mohou publikovat pouze dvě díla týdně. Román na pokračování zde nemá šanci. Přidána kapitola 7 až 9.

Moje žena je 33 let moje kámoška, ale pokud by k sobě byla upřímná, tak měla žít se ženou. Trochu jsme od sebe poodstoupily a žijeme zvlášť a přesto spolu. Bydlí s dcerou. Vždy jsem doufal, že by to bylo rozřešení jinak těžko pochopitelného vyčpění vzájemnosti. Příběh mne baví. Díky

človiček: To není o orientaci, tento příběh napsal opravdu život.

Hypotéza pouhá samozřejmě...

Autentické. Orientace se často maskuje dětma, ale pak Je Igor mimo mísu a jeho ovládací posedlosti jsou jen projevem intuitivním potlačováním vedlejší koleje. On taky není zorientovaný a dominantní postoj je jen převzatý od otce. Jeho matka by měla být odtažitá, proto si zvolil podvědomě odtažitou lesbičku ke které se však násilně přimkne toužíc po tom co nedostane jako v dětství. A nedáte li hračku je tu hněv.