Yana: Děkuji! Byl to neklidý a větrný začátek dubna...

Krásné obrazy a milé zamyšlení

Psavec: Díky moc, to mě těší!

Líbí se mi.

Orionka: Děkuji za pozorné čtení!
Snažím se přibližovat k jednomu z ideálů haiku, kdy ve verších zůstane v nejlepším případě jen pozorovaný okamžik, kde autor v samotném textu zcela ustoupí do pozadí a zůstává nevyřčený, nedůležitý. Ale moment o kterém píšu jsem vždycky sám zažil nebo se ho nějak zůčastnil a zároveň je každé haiku samostatné. Takže u zapalování svíček jsem byl já, a za kamny ležel kocour a jeho zimní kožich :-)

Psavec: Dandy: Děkuju a jsem rád, že i mrazivé obrázky potěšily.

Yana: Díky! Snažím se držet aspoň trochu krok se sezónou - člověk má díky tomu oči na šťopkách, snaží se sledovat a pochopit (když je tak trochu kozel zahradníkem nebo začátečník :-), co se zrovna kolem děje. Tak a držím palce, ať co nejvíce květů přežije (a snad budou "zmrzlí" milosrdní).

Líbí se mi ty živé obrazy. Akorát tápu, kdo ty svíčky zažehnul... zimní kožich? Nebo nevyřčený ty?

Tenhle styl mám rád.

No ta sedí.

Boží! A jak aktuální, máme dlohohořící svíčky v terakotových květináčích pod broskvemi a meruňkami snad nezmrznou, moc se mi líbí tvoje haikování ;-)

Yana: Děkuji, jsem rád, že to oslovilo.

To je tak krásné vyjádření, pozoruhodné kolik toho se dá vyčíst z pár řádků

Děkuju všem za návštěvy i za komentáře a jsem rád že se líbilo!

Hanulka: Krásně řečeno - myslím, že tím poměrně dobře vystihuješ podstatu haiku:

V prvním plánu zachycení konkrétních momentů jako drobných, jednoduchých obrazů. V druhém plánu pak propojení dvou takových obrazů ze stejného okamžiku tak, aby dohromady zachytili ideálně "celý" svět.

Tedy aby pomocí dvou obrazů zachytil vše, co v daný přítomný okamžik - v tom krátkém "teď" - člověk vnímal a co mu v tu chvíli vytvořilo podobu "celého" světa.

Miňko: Děkuji! Myslím, že to je určitě jedna z věcí, o kterou v haiku jde - pokusit se zachytit obraz (vnímaný čtenářem jako poetický) minimem slov a minimem poetických technik.

Lady: Žbluňk :-) Ale jinak žába co jsem potkal, byla tichá. Jen seděla a pozorovala večer z nástupiště koleje a možná i odjíždějící vlak...

Nerozumím haiku ( i když jsem se snažil poznat zákonitosti) a ani nejsem přímo obdivovatelem ale miluji schopnost poeticky vyjádřit obraz, myšlenku, pocit minimem slov. Skvělé..

Tohle mám rád.

hototo : líbí se mi. Pozorování světa v jeho tichých okamžicích. Obrazy hladových pavouků, mizejícího vlaku a opuštěné žáby na nástupišti vytvářejí zvláštní atmosféru všedního dne. Odehrávají se v malých detailech okolního světa – a přesto mají sílu zanechat stopu. V noci jsem nestihla komentář napsat, mezitím "Kvak" její duchaplné komentáře jsou občas ..... beze slov. Promiň a děkuji.

Kvak

mannaz: Yana: Děkuju a jsem rád, že to vyvolává ty pocity očekávání jara :-)

Jooo, tak je to u nás na zahradě, krásná atmosféra kdy už jaro je za rohem