Porozuměl jsem. Díky...

človiček: Děkuju za povedený veršovaný koment :o)

Psavec: Je to jako upustit ventil u papiňáku...

Někdo píše, někdo čte
někdo myslí, někdo ne
pocit se však ve všech hne,
to je mzdou
každého dne.

Sdílení je pomoc duši.

slavek: Děkuju. Tvé přání je mi rozkazem :o)

Tak, tak. Jen piš dál.

Ano je natom cosi kouzelného
Slova přiběhnou a chtěji si hrát
Stale nové a nove hry.
Někdy az oči rozpláčou sty se otevřou jak vejíř smíche.
Mnohym jsme za blazna.
A z dikem jde psát.
Moc pěkné

človiček: Ano, i léky mají kladné i záporné stránky. Připojuju se a přeju všem klidnou noc :o)

Miňko: Ano, je to pravda. Na nic jsem si nehrála :o) Děkuju za milá slova.

bazi: To mě pobavilo - obkročák s krátkou nádivkou :o) Kam na to, prosímtě, chodíš? Díky za přínosnou kritiku, pomůže se mě posunout dál. Tvoje rady si beru k srdci a pokusím se, použít na každou báseň jinou techniku. Tenhle můj stereotyp mi seděl právě nejvíc.

slavek: Máš pravdu, že zatím není. Věřím, že se časem najde lék, který zahojí i neviditelné duševní rány. To bude velký objev...

Psavec: To je mi líto, že tě něco tíží. Přeju ti, ať je dneska líp :o)

Psavec: Bolestná a upřímná...

Léky lidem pomáhají i škodí. Je to začarovaný kruh. Všem přeji co nejméně soužení.

Je v tom prožité....

Nemohl jsem si nevšimnout, že používáš při psaní stále stejnou techniku, tedy delší obkročák s krátkou nádivkou. Díky vysoké frekvenci vkládání děl (defacto každodenní) to zavání tak trochu stereotypem. S obsahem to samozřejmě nemá nic společného a i chápu, že ti to takto zřejmě vyhovuje, jen bych zkrátka, když píšeš denně, zkusil prostřídávat styl.

Jojo, slova jsou strašně plachá. Když jim jdeš až příliš naproti, utečou nadlouho a daleko. Musejí sama chtít přijít :)

Srdce mohou mít mnoho druhů bolestí. Na některé ale žádný lék není.

Úleva, kéž bych to mohl říci i já.