tak to je paráda :)

pěkná

Jseš si jistý číslováním?
Není ten div první právě ta krása oděná do roucha Evina?
Rozhodně znám další co se vejde do desítky - Jak je to možný, že ještě mají poměrně v cajku LENINA.

Hmmm...

Nejkrásnější div světa.

super

Alma Neradostná: není to ani o tom, že by měl člověk přemýšlet samostatně, ale že kolikrát vlastně ani nevím, jaké řešení je správné. Nebo jestli je vůbec nějaké správné.
A ano, přiznávám, že toto bylo sepsáno na koleni pod tlakem aktuálních a akutních pocitů. Každopádně mě těší, že čtete i ostatní díla, jsem poctěn.

To je kolikrát dilema.

Je to docela pěkné. Ten verš se hřebíčkem na hlavičku je tam opravdu trochu kostrbatý, jak již bylo zmíněno. Oceňuji odkývání manter. Jen se cítím trochu ochuzená, protože jsem se nedozvěděla, jak to mám vlastně udělat, když chci zachovat svou čest... ale chápu, mám začít přemýšlet samostatně :)

Ještě koukám, že tato báseň je poněkud jednodušší a jaksi konvenčnější než to, co jsem od tebe četla předtím. To není výtka, jen postřeh.

Možná bez hřebíčku k soli by to lépe plynulo, ale líbí se mi to...

To je boží, dneska zatím nejlepší. Pro pěknou miniaturu mám slabost.

Zaujala

Já srdce své Ti dávno dál,
i tělo moje už Ti patří.
Duši si včera ďábel vzal,
dnes už se v pekle s čerty bratří.

V pohledu plamenném samotného Antikrista,
byť doma zase spadla ta stará Windows Vista.
Jeho milá uhranula mou mysl dozajista.
Klepe na jeho vrátka jako nedobytný jehovista.

Rozsápala mu oděv i s jeho kůží,
s černými rohy a v sametovém prádle,
její ruka, jeho záda, podpis rudou tuží,
upsal ji svou duši, Ďáble.

Rozdrásala mu mysl a dostal husí kůži,
s černou duší už nevzhlédne se v zrcadle,
pergamen podepsán krvavou tuží,
jeho duše vypadá v zrcadle velmi ochable.

Snad neurazí, když si dovolím to trochu rozšířit:

Starosti se kupí a lidé hloupí, na slovo jsou skoupí.
Rezignuji na výčitky, co ke mně za zlé druzí mají.
O klid mě stále loupí, kdy na druhou kolej přestoupí?
Trachtací velké pitky, co mají hloupí nejraději.

Moje fantazie medicínou mého života.
Jehož čas se kupí a neúprosně mihotá.
Moje fantazie alkoholem toho patriota.
Cesta domů klikatá a zapnutá na autopilota.

Před očima vidím mžitky.
Močí zalévám ty kytky.
Vyleju se u sámošky,
potom přespím u kámošky.

Dobrá mini.

Bozi!

Hezká podzimní náladovka.

Hodně se mi líbí.

jírovcoví odpadlíci...to je hezké...