To je kolikrát dilema.

Je to docela pěkné. Ten verš se hřebíčkem na hlavičku je tam opravdu trochu kostrbatý, jak již bylo zmíněno. Oceňuji odkývání manter. Jen se cítím trochu ochuzená, protože jsem se nedozvěděla, jak to mám vlastně udělat, když chci zachovat svou čest... ale chápu, mám začít přemýšlet samostatně :)

Ještě koukám, že tato báseň je poněkud jednodušší a jaksi konvenčnější než to, co jsem od tebe četla předtím. To není výtka, jen postřeh.

Možná bez hřebíčku k soli by to lépe plynulo, ale líbí se mi to...

To je boží, dneska zatím nejlepší. Pro pěknou miniaturu mám slabost.

Zaujala

Já srdce své Ti dávno dál,
i tělo moje už Ti patří.
Duši si včera ďábel vzal,
dnes už se v pekle s čerty bratří.

V pohledu plamenném samotného Antikrista,
byť doma zase spadla ta stará Windows Vista.
Jeho milá uhranula mou mysl dozajista.
Klepe na jeho vrátka jako nedobytný jehovista.

Rozsápala mu oděv i s jeho kůží,
s černými rohy a v sametovém prádle,
její ruka, jeho záda, podpis rudou tuží,
upsal ji svou duši, Ďáble.

Rozdrásala mu mysl a dostal husí kůži,
s černou duší už nevzhlédne se v zrcadle,
pergamen podepsán krvavou tuží,
jeho duše vypadá v zrcadle velmi ochable.

Snad neurazí, když si dovolím to trochu rozšířit:

Starosti se kupí a lidé hloupí, na slovo jsou skoupí.
Rezignuji na výčitky, co ke mně za zlé druzí mají.
O klid mě stále loupí, kdy na druhou kolej přestoupí?
Trachtací velké pitky, co mají hloupí nejraději.

Moje fantazie medicínou mého života.
Jehož čas se kupí a neúprosně mihotá.
Moje fantazie alkoholem toho patriota.
Cesta domů klikatá a zapnutá na autopilota.

Před očima vidím mžitky.
Močí zalévám ty kytky.
Vyleju se u sámošky,
potom přespím u kámošky.

Dobrá mini.

Bozi!

Hezká podzimní náladovka.

Hodně se mi líbí.

jírovcoví odpadlíci...to je hezké...

Pěkné ,čtyřnohé lásky .
Netouží po boharstvý jen pohlazení a něco dobreé.

Ach tak! Šmarjá, to mě vůbec nenapadlo :D V tom případě to ovšem dává smysl.

Alma Neradostná: při opětovném čtení mi dochází, že jsem tam zřejmě nezdůraznil, že se jedná o mou čtyřnohou lásku, která je pojmenována jako právě severská bohyně.

Ten "omluvný pohled v roztrhané peřině", ač je to docela hezký obrat, mi příliš nesedí do celkového ladění básně. Najednou jsme ve značně odlišné situaci, kde asi tak úplně být nechceme... Jinak hezká, optimistická báseň.

Mám velmi ráda podzim (ačkoli mi poněkud vadí ta brzká tma) a z tvé básně na mě opravdu dýchá. Je to moc hezky napsané a předkládáš čtenáři zajímavé obrazy; oslovila mě "nálada prorostlá svízelem". Celkově se mi zamlouvá tvůj styl psaní.

Ta je dobrá, i když ten konec je smutný.

Možná by tomu prospěl nějaký přísnější rytmus. Ale oceňuji tvé obrazy, které nabízíš čtenáři; téměř každý verš mi připadá něčím zvláštní a zajímavý. Za všechny bych vyzdvihla "teplo uvnitř mě udržují ptačí zpěvy" a "tkáň oslabená brzy již provlhne".