Proč ne. Hezké.

Na cestu padl list,
dovyprávěl ...

Dobrá mini.

Evža: .Ano je zajimavé tohle pozorovat. Líska dub.jedle smrk,mezy tím proplouvá od hřivnáče brk.
Hmyzu rej odlesk křidel jak kapek rosy.
V jahodovem listí stíny si hrají.
Pavučinka jak napnutá struna.
Kruhy bodlákového chmýří plují jak koráb
vzdušný ,kotě sním
hrát chce na honěnou.
Na balvanu u jezirka
vyčkává skokan.
Slunce se sklání.
Stíny dál si hrají.
Slunce a vánek
jim dopřávají

Dandy: To je pravda:-)

Zajímavé.

Jen musi foukat vitr.

Dobrá mini.

I máli napoví mnohem víc

Kmotrov: Super, rozumím, děkuji:-)

Haiku je tathátá poezie. Tathátá je buddhistický výraz pro takovost. Pro svět jaký je bez příkras. Pro nevnímavého čtenáře může působit jako prostý popis, vnímavý čtenář v tom nachází kouzlo okamžiku. Haiku je maximálně konkrétní a vyhýbá se metaforám. Tvůj milující les je metaforou. Takže by to spíš mělo být něco jako popis lesa a ono lesní vyznání by nemělo být vyjádřené. Mělo by se odehrát ve čtenáři (v závislosti na jeho životní zkušenosti), bez toho že by jsi to vyslovila. V textu by měl být nápadný zlom (kireji). Co se týče počtu slabik, názory se různí. Jsou autoři kteří se ho pevně drží a autoři kteří poukazují na odlišnost japonštiny a jdou pouze po obsahu (free form), nejznámějším je Kerouac.

Kmotrov: nestačí dodržet počet slabik? Prosím o vysvětlení, jsem nováček:-)

Haiku to není, ale je to velmi příjemné. Prostě a přímo vyjádřená síla bezpodmínečné lásky.

Fajn

Singularis: Dekuji! Ano, při návštěvě lesa mám přesně tentýž pocit:-)

Zní mi velmi příjemně, možná proto, že je tak abstraktní a že si za lesní láskou mohu představit jakoukoliv svoji příjemnou zkušenost s lesem... :-)