Dnes už nic dalšího číst nebudu a se divím. Je to jasný jak facka. Při zkoumavějším čtení jako pár facek. Po pitvačce by to mohlo být i na přesdržku.
Je to přeci naprosto jasný, takhle se to nedá číst, když je to báseň a tohle je sakra báseň!
Šetři své vlastní bolesti a svoje vlastní záda. Koukej, hvězda padá, strč ji do kapsy pro štěstí.
Slova jsou v zadním pokoji a závidím jim.

Nedýchat, jenom tiše v mrazu stát. Zpívá skleněná píšťala na Mozartovy prsty. Nedýchat, tady žije skutečná poezie.

Toužíme a sníme.. plni strachu a úzkosti.. opravdu krásná báseň..

Mně se líbí. Téma je jen tak nahozené, ale tajemno mu sluší, má to náboj. Hraní se slůvky a frázemi.

dvakredencedekadence: děkuji za nakouknutí... :-)

Kyselovi (s prdelí nebo bez) bych poděkovala také... možná bych si jen neodpustila poznámku: Co se takhle pokusit vybřednout z toho okoralého klišé "co tím chtěl básník říci?", přestat se v tom nimrat, uvolnit se a nechat jen působit pocit, který to vyvolalo... ;-)

kysela (při registraci kyselaprdel) byl smazán a s ním i většina jeho vulgárních komentářů...

lol

dvakredencedekadence: Nechápu,jak může být pro tebe super,když ji nechápeš.Trochu na hlavu ne?Za mě teda není ani super ani speciál,protože to k pochopení není

asi ji nemůžu přesně pochopit, ale je super.

Já poezii moc nerozumím ;)
ale taková jemnost na mě dýchla tady ..

Líbí se mi, je ze života. A ze závěr lehce přebýhá mráz po zádech. Ale byla by škoda nechat se zamrazit. :-( Stále se dají objevovat místa, kde ještě nesněžilo. Není to vždycky krátký výlet, ale může stát za to. ;-)

Po přečtení si vzpomněla na starý kabát mojí mámy ve špajzu. Někdo ukrádal a nakonec ...v hluboké kapse bylo myší hnízdo. Někdy je lepší nechat věci oblečený, než se zaryjou...

Před očima mi vyvstalo cosi jako melancholická černobílá fotka. Smutnokrásná. A padá a padá...

Super

sebou
(taky jedny fotila, ve tmě...)

Nápad by si určitě zasloužil rozvést, proč končit už u první vločky, když i další jsou krásné?

Řeklo by se nic moc - pár slov a mě z toho zebe taky.

i prdelačka může být začátek něčeho hezkého :)

To motto je boží. No nic, jdu vařit polívku. Kuřecí. Z králíků.

To je přesně to slovo - uklidňující.. přesně takové to je navzdory úvodu.. zajímavá báseň, podařená, palec nahoru :-)