Vyděsilo mě to myšlenkou, že i sám sebe může člověk vnímat zvenku, letmo a povrchně.

...ale ne ze skleněné se stane skutečná a čas se zastaví a bude v úžasu popadat dech. Kde se tu vzal ten motýl.

kmotrov: výstřel poněkud neplánovaný a zcela mimo...

immo002:
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33726-lhar
že by genetická shoda? :-)

Přejmenoval bych to na "Z deníku chronicky žárlivé ženy."

.... všude samá ženská .... a já chodím večer po baráku a zhasínám, jak to jen jde :-)

Hezkej nápad - jen si tedy dost ztuha predstavuju, jak jsem nekomu neverej s nekym, kdo se jmenuje Pravda nebo Lež - I když Lež by se vlastne dalo použít jako sloveso v rozkazovacím zpusobu a pak by to snad docela šlo :-)

Mě ta kombinace tady vůbec nevadí, naopak, líbí se mi, že je závěr jiný. A celé je to parádní.

Ginnare: Jaká kritika, takový kritik.
:-)

kmotrov: jaký autor, takové dílo

Vlastně si začala vázaným veršem. Neobvyklá, ale zajímavá a dokonale rytmická první strofa. Měla si tak pokračovat dál, pro mne díla, která kombinují vázaný a volný verš nejsou ani ryba, ani rak.

immo002: Nádražní hospůdky mívaly svoje kouzlo... však ani vlaky a ani koleje už nejsou, co bývaly... ;-)

...a stejně ani jabko, neumí zmizet samo před sebou... :-)
... a už vůbec ne po kolejích - leda tak do nejbližší nádražní hospody...

a právě kvůli těm lžím, co toužíme slyšet, když realita je jiná, nám docházejí slzy.. povedené

orionky komentář je dokonalej, souzním.. a tvá báseň povedená..

A přesto jsou chvíle, kdy se jablíčko rádo přikutálí zase zpět. ;-)

Krása moc libí

To některé jabloně umějí - jablka nádherná, ale jíst se to nedá... ;-)

Ty jo, jen dva řádky tučně a jeden kurzívou. Na Tebe opravdu minimalistická forma. Staré koleje, pohyb v kruhu, to nějak k životu patří a možná to má nějaký důvod. Jablko nelahodné plod přestárlého stromu, ne.
Osobní báseň, kterou ocení Ti s podobnou životní zkušeností.

ty jo, o tom se dá dost přemýšlet a to mě baví.. dobré

něžně melancholicky smutnokrásná..