Nebásník: Díky, paní! :*

Moc hezká.

casa.de.locos: Hehe, mluvím řečí tvého kmene? :D

hurá volné formě!

Pod fíkovými listy
ukrývá touhy hlad,
mé ruce pianisty
s ní chtěly by si hrát.

Jsem anděl s ďáblem v těle,
(ten navrch má teď snad!)
a přání svoje smělé
jí vyjevil bych rád.

Mám slova změnit v skutek
či jak ten Josef být,
co Putifarce utek',
protože chtěl mít klid?

:-)

Ale jo, má to něco do sebe. Jeden z těch lepších volných stylů ... ;-) :-)

Zamila: Však proč ano? ;)

Zase dobrá. No, ze života ... Proč to nikdo nekomentuje ? :-D :-P

Zamila: Nebreč, maličká :*

Ta předposlední strofa je nej, jinak na mě málo rýmovaný, no :-D ;-)

Je to skvělý - hlavně ten refrén. Fakt ze života. Fňuk ...

Ježiši, to je ale krásný ... Jedna z Tvých nejlepších ... I ty romantiku :-)

holka.přes.ulici: Tak to jo! :D

Tom Cortés: ..do reality. Která je úplně jiná, než jsme si tehdy pod střechou z deky vysnili.

holka.přes.ulici: ...a nikam tě to pak už neodvádí?

Tom Cortés: Určitě! Evokuje to ve mě vzpomínky na dětská léta a stavění nedobytných hradů z dek, kdy jsme si hráli na princezny a prince a rodinku :-) tam to vlastně všechno začalo :-)

holka.přes.ulici: Tak dík... asi? Já nevím, jestli mám bejt rád, že ses u tohohle pousmála... :(

Moc hezké obraty, musela jsem se pousmát nad "postavíme zámky z deky, budem si hrát na manžely" :-) a hlavně celá poslední sloka!

Stará neznámá: A rým myslíš opravdu co se týče stavby strofy, nebo typ verše z hlediska metra? :)

Stará neznámá: Díkes za upozornění. Dneska jsem nějak mimo, byla tak samozřejmě chyba.