tak v přátelství určitě na věku nezáleží,... čtu dál...

Lenča: Nj, to lecos vysvětluje...:-)))

shane: Občas si některé hodně zajímavé zážitky zapíšu, ale jen zkratkovitě. Pocity s tím spojené mi pak jen na základě toho rychle vyvstanou.
Jo, lásku na první pohled jsem zažila se svým manželem. Časem jsem ale pochopila, že láska na první pohled může mít spoustu vyšších důvodů...

Lenča: Páni! Láska na první pohled...Paráda!:-)
Ty si schováváš deníčky nebo máš sloní paměť? Já bych asi podrobnosti už dohromady nedal a psaní deníčku jsem brzy vzdal, už ani nevím, zda před či po!:-(

Amelie M.: Díky :) A mě to úplně vrací do té doby, na to místo... Jezdili jsme tam několik let každé prázdniny, moře se mohlo jít zahrabat, nikde mi nebylo líp. Dodneška mi stačí jen si to místo vybavit a připadám si absolutně šťastná a tak jaksi "doma" :) I kdybych se tam už nikdy neměla podívat, nesu si to místo v sobě, stejně jako ty kouzelné zážitky z dětství...
Tajemné a psycho to ještě teprve bude. Ale taky hodně srandy :D

Mayfair: Díky :) On se Slávek brzo trochu rozsvítí. Zato pan "Lestat" bude ještě docela dlouho tajuplným upírem...

hezký :) zaujal mě tam ten náznak tajemství a moc se mi líbí pocity, které ve mně čtení vyvolává.. třeba ten popis bouřky a pohledu do lesa.. no, jako jo! tak jen dál :)

Lenča: máš naprostou pravdu, já se určitě těším na pokračování! :))

Hezké pokračování :-) Přátelé fajn, ale zhrzený Slávek, nevím nevím, jestli tu svou přezdívku brzy nezmění :-) Jsem zvědavá, co se z pana "Lestata" vyklube...

Lenča: Nj, člověk se tak nějak mění a to i v přístupu k minulosti. :-D
Oříšková je moc dobrá, jinak si taky dávám straciatellu, ale nepohrdnu ani jinými, třeba jahodovou či čokoládovou, příp. mixem:-)

Amelie M.: No, ale stálo mě to hodně přemlouvání sama sebe a těch nervů... Četla to už jedna paní, co napsala pár knih a dělala v rozhlase, prostě pro mě určitým způsobem odbornice. A byla příjemně překvapená. To mi dodalo určitou odvahu dát to sem.
Já si v těch šestnácti rozuměla právě víc s lidmi staršími, páč jsem byla takovej ulítlej filozof už tenkrát. Ale ta dívčí naivita tam prostě je. Navíc mám pocit, že pokud jsou lidé vnitřně hodně podobně nastaveni, rozumí si bez ohledu na věk. Asi není náhoda, že má nejlepší přítelkyně je paní, která je starší než moje máma a další je moje sedmnáctiletá neteř :D

Mayfair: Děkuji :) Jo, hlavní hrdinka dává hodně na pocity, proto si troufla. Setkání to je opravdu hodně osudové...

GertrudaPanzerfaust: Děkuji :) Beru to dle svých vlastních zkušeností - v období dospívání jsem si víc rozuměla se staršími lidmi.

shane: Tohle je můj první, o odpouštění, srovnání se s tím, jak nás poznamenaly zážitky ze vztahů v dětství a období dospívání. Je z něho ta báseň Odpustit si.
Přiznám se, že už ani nevím, proč jsem zvolila zrovna oříškovou zmrzlinu. Mám ráda v podstatě všechny. Jsem prostě na sladký :D

tak konečně jsi se odhodlala :)) začátek je docela bezva, na šestnáct nebo sedmnáct, jak píšeš, to je velmi slušný výkon.. máš tam dobré myšlenky..

no, také mě napadá, že je mezi nimi dost slušný věkový odstup.. tedy, pokud by to bylo posunuto ještě o deset let dál, tak by se ten rozdíl asi pomalu stíral, ale takhle to na mě působí lehce divoce.. nicméně, i výjimky se najdou a mohou si rozumět.. někdo je v šestnácti hodně duševně vyzrálý, tak uvidíme, kam to nasměruješ dál, těším se :))

Lenča: Tolik lásky v jednom ženském srdci! Šťastný to muž! *Je to působivé, jen opět trochu ulétáváš ke konci. Místo bezradně bych dal snad a hned by to působilo méně rušivě i když já vím, jak je těžké nevyslovit to, co uvnitř tak hluboce prožíváš...:-)

Lenča: Tvá duchovně pojatá dílka vždy mají co říci, ovšem neuškodilo by do nich vnést trochu řádu, rozdělit je na kratší úseky podobné slokám, aby člověk mohl spočinout okem jen na nich a na chvilku nechal na svoji mysl působit jen část z těch mnoha myšlenek a pocitů, které jsi vtělila do své básně, probrat je ze všech stran, než zase půjde o kousek dál...:-)

Lenča: Je to moc hezký, jen ten závěr naznačuje, že jsi na chvíli odlétla myslí do nezměrných výšek a přestala vnímat něco tak nudně materialistického jako je počet slabik. Člověk v takovém stavu je plný pocitů a chtěl by je všechny vtěsnat do jednoho jediného verše...:-)))
Jo, taky to znám, jen jsem se časem stal více nudným sucharem, duše okorala a skřivánek cit ve mně snad zmrz...:-(

Lenča:
Je to něžňounký a Tvé duši by i duha záviděla krásné barvy!
Jen máš drobný problém s tím, že chceš říci všechno najednou a pak jsou některé verše trochu víc natažené do délky. Asi by stálo za to to rozdělit třeba i do více slok, nebo jen naznačit, vnímavý čtenář by už pochopil! Jinak Tě, kněžko bílé magie, vidím v živých barvách s vykládacími kartami a astrologickými tabulkami, kočkou na klíně a sovou na rameni...:-)))

*Blázen by o sobě nikdy neřekl, že je blázen!*
Vnímám to spíše jako takový Tvůj přechod od materialismu k více duchovní bytosti!:-)