"Poklad, svatý grál ..." - o tom snad píše každý třetí psanec :-) No, počkám si na další :-)

Rytmika vcelku fajn - jen ta poslední strofa ..., no, budiž ;-) Každopádně jsme rádi, že jsi zase tu :-) Tak nebuď smutná ;-)

korálek: Děkuji :)

Lenča: krásné :-) nemám co dodat, už tady vše zaznělo

shane: hezky jsi to shane napsal, chvilkové zajiskření je i pro mně málo , zvláště když si člověk uvědomí tu hloubku lásky , který je člověk schopen... i když na druhou stranu má pravdu i Lenča, díky za každý drobek lásky... je jí stále málo...

Lenča: Já vím, že kdo hodně chce, tomu hodně schází, ale snad jsem toho nechtěl tak moc? A žádné chvilkové zajiskření, víš - jako když křísneš ocílkou o křemen, ti nenahradí zář světla pravé lásky, procházející hranolem srdce a lámající se do spousty nádherných barevných paprsků podobných duze po osvěžujícím dešti poznání...:-)

pěkné moc pěkné :)

shane: To už záleží na tom, co od lásky očekáváš. Každý to vidíme a cítíme jinak. Ale je přece fajn každé to zajiskření, ten pocit souznění, třebas jen na chvíli, občas... :)

vanovaso: Moc mě potěšilo, co jsi napsala. Víš, já mám pocit, že v tomhle životě nebudu moct žít s člověkem, se kterým souzním, ale stále se snažím nepřestat milovat... On už jen ten samotný pocit, že člověk vůbec dokáže milovat, je ten poklad, co máme v lidském životě odhalit. Teda aspoň tak to vidím já a tak jsem pochopila ten citátu.
Nějakou dobu jsem tu nebyla, protože jsem neměla potřebu číst a psát básně. Tak jsem prostě následovala svou intuici. Celou dobu jsem si ale byla jistá, že se sem zase vrátím. A moc ráda :)

Některé krize se vrací ve vlnách...Vypsat se z toho, či odvrátit pozornost jiným směrem pomáhá...:-)

Lenča: A co jest mi platna láska až za hrob, když už je jenom planou dvoudomou květinkou, která neopylena opětováním nemůže přinést ani kýžené plody? :-)

stále se k ní vracím, od chvíle co jsem ji četla prvně,... ale ,no možná už trochu rozumím tomu pocitu v prvních dvou verších, i když ... je to tak hluboká myšlenka, že jsem ji nejdříve nechtěla přijmout... a myslím, že nejsem sama... něco na ní však je... nevím, kam ses na chvíli schovala, ale vrátila ses právě ve chvíli , kdy to potřebuju... jako terapii... díky

Ach, nádherná... a zrovna sedla do noty... jakoby čas zapomněl hojit a budoucnost je v nedohlednu... žít tady a teď taky není vždy snadné...

shane: Nejde o to, jestli je tvoje láska opětovaná, jde o to dál milovat .)

Myslíš, že to platí i v případě, kdy ten poklad opět ztratil? Smrt mne ještě neláká, i když mne už ani neleká a pokud přijde, nebude toho moc, co by mi ještě vzala...:-(

Lidské télo vydrží neuvěřitelné věci, a duše (či psychika, chcete-li) rovněž
Je to pěkné, hezky zrýmováno :)

skvělá pocitovka :- ) krásná

Moc krásná. :-D

Krásných sedmnáct je Ti zas
a vzpomínky na srdce klepou,
na letních lásek dávný čas,
kdys byla ještě dívkou lepou

a věřila´s na čisté city,
co nikdy nezmírají snad,
prožíváš opět lásky rity,
bylo tak krásné dát i brát!

Tenkrát, to ještě člověk věřil
na lásku velkou jako trám,
srdce své s důvěrou hned svěřil
a jiné v úschově měl sám.

Vše bylo tak průzračně čisté,
bez potíží i bez příkras,
dnes lepší je říct citům : Zmizte!
Ač zas se blíží léta čas...

S Tvou básní jsem si poskočila..skvělá :)