Je to snad upřímná výpověď, ale: dát - bát - srát, láska - páska... a nějaký rytmus, který by vše držel pohromadě???

já to říkám pořád...nejezte už ty zelené muchomůrky!

Mno, co dodat...
Z tvé úvahy tak nějak vyplývá, že se dá spoléhat na vše, jen ne na lidi. Jenže, to není zas až tak pravda. Je rozdíl mezi vírou a důvěrou.
Asi takhle: "Věříš na opravdové přátelství?" x "Můžeš věřit přátelům?"
Mezi těmito otázkami je značný rozdíl. Zkrátka, můžeš věřit v cokoli, ale ne vždy je ta víra správná. I když třeba nevěříš v lidi a jejich dobrotu, neznamená to, že jsou všichni špatní. Lidé jsou různí. Musíš vědět, komu se dá věřit a komu ne a jak si s takovými lidmy poradit...
Dále, ohledně toho "stavění": Opravu se nedá stavět na nikom? Každý má přece oporu v jiných lidech a ty sám jsi ovlivňován okolím. V tom ma 'trvám' pravdu. Bez jiných lidí bys přece nic nedokázal. Řekni, čím by jsi byl, kdybys na nikoho nemohl spoléhat? Na rodiče, na přátele, učitele atd. Když nebudeš nikdy nikomu věřit, tak sám nic nepostavíš. Lidem se musíš zavděčit, pomoct jim a oni ti to vrátí...

chyby a sprostý slova, hmm...a závěr?

něco na tom možná bude...ale v mé momentální situaci to prostě vidím takhle..

...dovolím si Ti oponovat...stavět lze pouze na lidech...a když to trochu zlehčím...teď jsem si vzpomněla na takovou dětskou říkanku o koblížku a šiškách...vybavuje se mi jen "malíček je dávno v lese, sám tu šišku neunese" :)))...prostě na nic nemůžeš být sám, i svoje názory a životní postoje, žebříček svých hodnot.... tvoříš díky těm okolo....díky lidem, kteří třeba napíšou knihu, kterou čteš, díky tomu, s kým rozmlouváš, díky i těm, pro které své básně píšeš a čekáš nějakou odezvu...hezký den přeju :)

http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=1795-spiritualni-e-moll

dík za inspiraci

Já to taky tak vidím. Ale tohle bych zařadila někam do deníkových zapísků než do básní. Jediný slovní obrat nezavání kapkou poetičnosti... Jen pouhé konstatování tolik známého a blízkého faktu.
Zkus se na to podívat z trochu jiného pohledu, třeba vznikne zajímavé dílko.

nevím, přijde mi to takové trochu kostrbaté...asi bych se pokusil si pohrát s řádkováním...trošku mi vadí i opakující se slova (život,snění)...a obsah - proti nudě se dá bojovat, tak bojuj, a nejen ve snu, i když některé sny nejsou vůbec špatné :)...shrnu-li to, mohlo to být určitě lepší, nějaký potenciál by se tam našel...

Taky někdy utíkám do svých tajných světů,
kde slunce září nad polem plných květů,
a jsem v něm šťastna, mám vše, po čem toužím,
pak se vša probudím a smutkem se soužím...