Timothy A. Postovit: díky, tvá návštěva mě těší :)

vanovaso: je to možné, díky van.. :-)

Yana: ano, pohybujeme se v podobném prostředí.. ;) je tam všechno, co jsi zmínila..

Timothy A. Postovit: jsem ráda, že tě zaujala, díky ti ;)

I já tu báseň vnímám, stejně jako Yana, ve více rovinách protože tu vlastně nic není řečeno přímo, jen v jakémsi jemném náznaku. Po přečtení mi ale jako první na mysli vytanul marný boj s větrnými mlýny. Nezbývá nic jiného než bojovat, nedat se a nevzdat to. I když je to někdy velmi, velmi těžké...

Nevím, do jaké míry té básni rozumím, ale vím, že v některých povoláních se musí zaměstnanci nuceně usmívat, i když třeba vnitřně pláčou. Není to můj případ (a ani bych něco takového nezvládl/a), ale nelíbí se mi to; myslím, že to musí být hrozné. Takoví lidé, kteří se nuceně usmívají, mi pak připadají jako podvodníci a jsou mi nesympatičtí. A je mi jich líto.

Pěkná poezie:)

Pak přeji pevné nervy - podařená!

myslím ,že tyto pocity má mnoho lidí, pěkně vyjádřeno...

Hm, myslím že máme podobnou profesi, má několik vysvětlení pro mě tvoje básnička, všechny beru, může to být zoufalství umírajícího, nemocného, ale i syndrom vyhoření

Lenča: díky za zastavení lenčo..

A42: díky ti.. ;)

Síla.

Jo, bývá to tak, na tváři lehký smích... vystiženo.

Little Miss Sunshine: těší mě, díky za zastavení :)

velmi sexi, az husia koza :)

ještě stále mě mrazí...není co dodat...

Jiří Turner: téma není zrovna příjemné, máš pravdu.. a ta prvoplánovost? no možná.. ona je to báseň pro někoho.. takže jo, je prvoplánová..

díky za názor ;)

Přiznám se, že to není můj šálek čaje. Ta sugestivnost mi přijde možná taková prvoplánová, nevím. Možná se mi fakt jenom nelíbí to téma.

A42: ahojda dvaačtyřicítko.. ;) jsem poctěna.. díky moc..