oslov radek: díky radku

... a záplaty nepomohou, jen zakryjí stopy po vpichu... Moc pěkně napsáno!

pěkně napsano

Singularis: vnímáš to naprosto správně, díky ti za reakci :-)

Nevím, zda to tak má být, ale připadá mi smutná. Hluboké rány a loučení... Ale je to velmi hezky vyjádřeno.

Líbí se mi :)

díky A42.. a .. i pro tebe.. ;)

Taková jehla do srdce, to je věc... Působivý obrázek.
(A mimo téma - ať je příští rok, co nejpovedenější, Amel...)

korálek: díky :-)

skvělá mini :-)

Síce ja sa tarantúl nebojím, je to dobré.:)

Singularis: ty mě tedy dostáváš! :-) ale musím uznat, že to, co říkáš, má hlavu a patu.. pokusím se s tím ještě něco provést, uvidíme, jestli se povede.. díky moc za postřehy.. myslím, že málokdo by to takhle domyslel :-) díky!!

Amelie M.: Ty čárky jsou celkem snesitelné, nemusíš se s nimi trápit. Kdybys chtěla někde něco vydat, stejně by je nejspíš opravili při korektuře. Hlavní je obsah. ;-)

Myslím, že samotná úprava fotografie, aby působila starým dojmem, se ti celkem povedla. (Nanejvýš bych před úpravu barev přidal/a tenký bílý rámeček. Ten by se pak změnil na světle žlutohnědý a vypadalo by to víc jako "fotografie" a méně jako "obrázek".)

Problém je ale v původní fotografii - v minulosti byl film drahý, lidé konzervativní a dávali si na fotografiích hodně záležet. Určitě by neměla být nakloněná - myslím, že lidé na to tehdy nebyli zvyklí; všechny staré fotografie, které jsem kdy viděl/a, byly vodorovně. A neměla by být rozmazaná ani rozostřená. (Leda by šlo o výraznou zvětšeninu.) Když se dívám na tuto fotografii, připadám si trochu jako opilec.

A42: díky (i za přání), pokusím se na to dbát :))

Amelie M.: Ahoj. S těmi čárkami ve větách si vzpomínám na pomůcku, co většinou funguje aspoň pro souvětí. Každý přísudek je to oddělená věta. :-))
Hezké plnění snů i o vánocích.

Singularis: s těmi jmény - nějak jsem nedokázala přijít na jména, která by postavám slušela a taky mi tam ve výsledku přišla i zbytečná, tak jsem to obešla tímto způsobem, ale líbí se mi, že sis toho všiml/a.. :) fotografie je záměrně upravená tak, aby působila starým dojmem, jestli se to povedlo, to fakt netuším :)) ale baví mě, jak si všímáš i detailů, to je skvělý!

s čárkami mám odnepaměti problém, takže souhlasím, že se tam jistě najde spousta blbě rozdělených vět (jako ve všech mých dílech) hnout s tím neumím, nemám na to asi mozkovou kapacitu :-)

jsem ráda, že máš ze čtení příjemný pocit, díky za názor :)

Zpočátku mi chyběla jména postav, ale na rozlišování lidí podle zájmen on a ona se dá zvyknout. (I když je to trochu těžší, když je člověk zvyklý na eichlerskou češtinu...)

Na povídce se mi líbí, že je bohatá na příjemné pocity a věci, obrazy a představy, které je vyvolávají; že se "ona" zaměřuje na spoustu zajímavých věcí kolem (nejhezčí je, jak v každé místnosti přemýšlí, kdo tam bydlel), ne jen na "něho", i když se k "němu" samozřejmě vrací. Čtení povídky bylo rozhodně příjemné.

V textu je řada chyb v umístění čárek, ale nikde to úplně neruší srozumitelnost. Mimochodem, ta fotografie je trochu rozmazaná. Připadá mi, že se k tak příjemné povídce snad ani nehodí.

Orionka: ano, je to něcojakopovídka, hlubší pointa tam není, v tom s tebou souhlasím.. :-) měla jsem nutkání to napsat.. já nějaké závratné děje vymýšlet neumím, vím to o sobě.. jsem ráda, že tě i přesto zaujala, to potěší.. díky

Lenča: :)) díky za zastavení

A my víme. Už dávno... :)
Hezky sis vychutnala líčení atmosféry, pocitů, ale jako čtenář postrádám pointu, čekala jsem, že to povede někam... proto myslím, že by to byl hezký úvod k něčemu delšímu. Ale možná jsem jenom příliš náročná, napsala jsi to fakt pěkně.