Amelie M.: Myslím si, že kdo má srdce na pravém místě, toho andělé ochraňují zuby nehty...ale i tak se může cokoliv stát...takže náhoda je blbec, ale ...ale nebojím se jí...a to je to nej, nemít strach z budoucnosti.

vanovaso: pro mě andělé představují vše dobré, co mě provází na mé cestě životem.. děkuji :)

andělé je něco co nás chrání, pro každého to může být něco jiného, já věřím v myšlenky, ale ani ty nejsou vvšemocné... hezké

Dozor: díky :)) bude, bude ;))

Jsem zde!;)
Musím souhlasit a kmotrovem:)

kmotrov: to je velmi trefné.. :) mé veršíky ale momentálně nesměrují k žádnému muži, ale opravdu k andělům.. díky :)

Když jsem tě potkala
myslela jsem že mám anděla

Když jsem tě potkala
myslela jsem že mám anděla

ale vyklubal se z tebe ďábel
a to jsem vůbec nechtěla...
(z repertoáru rozpadlá dvojice jež si říkala BaF)

Sucháč: díky :-)

No Týjo, hezkyyyyy...:-)

Sucháč: díky :)

http://m.youtube.com/watch?v=pnXxb7uT42g
jiná reakce mě nenapadá...:-)

Zamila: Ti dám Dozor! :D

taron: Psavec: kmotrov: BorůvkaB: díky za zastavení :)

Hm, zajímavý ... Já si někdy řikam, jestli fakt neni lepší nic po nikom nechtít :-) Člověk tak aspoň neztratí kus sebe a za náladovost si bude moct vždycky jen on sám ... A lidi ? Přicházejí a odcházejí ... Takže pak už zbejvaj zase jenom kočky :-D ;-)

Skvěle napsaný....takových trapasů zažil určitě kdekdo spousty, ale taakhle popsat je umí málokdo... :-)

Zamila: hlavně, že se člověk zasměje :))

taron: a žít ho, je někdy pěkná psina ;)

Amelie M.: :)
život je pes...

To je fakt ze života :-) To znam ;-) A výstižný obrázky ;-)

taron: milá taron, vyrazila jsi mi svou otevřeností v tak citlivé oblasti dech.. co říct..? asi, že je dobře, že jsi našla nějaký záchytný bod.. at už ve víře v Ježíše, či v komkoli nebo čemkoli jiném.. každý bychom v životě takový záchytný bod měli mít.. protože nikdo nevíme, co bude po životě, o tom se můžeme jen dohadovat, ale prostě nevíme.. a at si říká, kdo chce co chce, pravdou je, že někdy prostě opravdu stojí za to, žít, třeba jen pro krásně modré nebe, úsměv dětí nebo pocit, když pohladíš kočku po jejím hebkém kožíšku.. a byla by škoda tu šanci zahodit.. ;)

..sebevražda, je kontroverzní téma, plné bolesti zvlášť pro ty, kterých se to přímo dotýká.. sama jsem dlouho přemýšlela, jestli o něm psát.. až mě k tomu rozhodnutí zcela náhodou dokopaly reakce v jedné diskusi na netu a i poté jsem přemýšlela, zda článek raději nesmazat.. mezi moje přítelkyně patří i ženy, které přišly tímto způsobem o dítě.. a srdce mi drásá hrubé a odsuzující komentáře jiných, bez špetky empatie.. navíc vím, co opravdově znamená slovo deprese.. jednoduše, není to legrace a nikdo, jak píšeš, by neměl soudit, pokud neprošel stejnou cestu, jako ten druhý..

Když mi v náručí téměř zemřel syn.. pamatuji, jak jsem v nemocnici, kam nás dovezla záchranka, vybírala okno, které mi pomůže to skončit.. Je to bolest, která zatemní veškerý rozum a všechny smysly.. člověk přestane vnímat, že má ještě další dítě, lidi, kteří ho mají rádi atd.. Někdy je těžký, udržet se na nohou.. moc těžký.. Měli jsme štěstí.. oba.

Děkuju Ti za komentář.. a at je jen líp ;)

Severak: jo, to zní zajímavě..