vanovaso: těší mě, že zaujala! :-) díky za komentář.

Dnes velmi zajímavé a těžké téma k zamyšlení. Nikdy jsem žádného sebevraha neodsoudila, nikdy jsem o tom proč to udělal nevěděla dost, jen když se o to neúspěšně pokusil mě někdo více než blízký, cítila jsem se zrazená, já jsem tu a ty mě chceš opustit? Trocha sobectví... Možná jsem si uvědomila vlastní chyby, vinu, to pak člověku vyskočí v hlavě "A nebylo to kvůli mě?" a zoufale chce vědět, že nebylo... Nechápala jsem... možná aspoň trochu pochopila, když jsem se dozvěděla proč vlastně, i když úplné zoufalství jde snad pochopit těžko. Vím, jak daleko jsem schopná dohnat své postavy, aby o sebevraždě dokázali přemýšlet, aby to dokázali udělat. Možná mě podvědomě fascinuje ta hranice, za kterou už nelze jít dál, jaké je to sáhnout si na život, kde je ten bod zlomu, kde už sebesilnější člověk přestane bojovat, kde zbývá poslední kousek vůle, na to aby překoval pud sebezáchovy, zvedl zbraň a stiskl spoušť, aby dokázal škočit, vrazit nůž do vlastního těla... aby si sám sobě naservíroval smrt... Jak daleko bych musela být dohnána já abych to už neustála?
Otázky a odpovědi na ně zase končí otazníkem. Díky ti.

tO CHÁPU, čokoládu zbožňuju, a tenhle dvojsmysl je taky úžasný - povedený....

pěkné, hladivé..

ou, velmi milá zpověď :)

ioreth to řekla za mě...:-)

ioreth: :-))) díky

Velmi mě to pobavilo. :D

to je tak milé, že mi ani nevadí to mírné klišé :)

Miy: :)

vanovaso: díky :)

Sucháč: to víš.. čék si myslím, jak to nevymyslel, když vše ke spoďárům.. a ono prdlačky! :) díky

Jéé! :)

Zase vtipný a strhující až od půlky...ovšem se skvělým závěrem...no já bych to mezi těmi prostředky asi našel...ale pak bych Ti ty gatě za to koupil sám...:-D

Krásné vyznání...

taron: v podstatě ano, děkuju :)

taron: díky za zastavení ;)

taron: kam jinam!! :)) díky :)

Máta: ach, pasáž se slipečkama.. a jak zaujala :)) díky :))

PrimaDen: jj, ach ti chlapi, někdy :)) díky