Pocit znám, hezky popsáno. Pokud jde o formu, připadá mi to spíš jako kraťoučká próza rozstříhaná do veršů. Taková momentka ze života.

skvěle by se doplnila s mojí básničkou Housle, zjistila jsem že ji tu nemám, ale vložím ji, myslím že houslista by z našich vyznání měl radost...pro zajímavost inspiroval tě opravdu houslista, nebo je to dílem fantazie... příjemně dráždivá a vzrušující básnička

líbí se mi ten otevřený konec, ten pocit také znám, srdce se rozbuší a hlavou prolétně několik scénářů, převážně katastrofických, ale znám také ten pocit že všechny moje děti klidně spí pod jednou střechou, básnička zdánlivě jednoduchá, však dotýká se mnohého

Zamila: ukecaná v jakém smyslu? :))

Orionka: pod mou "cenou" si představuji v tomto dvojsmyslu i cenu osobnosti.. nejenom cenu finanční..

poslední verš se váže k "oni".. tudíž tam je chyba a jdu ji opravit.. vidíš.. díky moc za názor! :-)

Líbí se mi ta metafora, čokoláda je sladká a dráždivá, tak trochu droga, to sedí. To s různou cenou je kapku degradující, ale upřímné. Nakonec i čokoládá občas klame obalem, tváří se jako nejvyšší kvalita, ale po rozbalení se třeba zjistí, že je to akorát předražený šunt :). Jenom poslední verš mě mate. Podmět nevyjádřený, ale zřejmě už to nejsou oni - to by tam muselo být utápějí - takže podmětem asi bude samotná čokoláda. A ta představa čokolády utopené v rozkoši, tudíž rozplizle rozteklé, je pro mě rušivá.

Zamila: pořád lepší pražský hovado, než jiný zprávy :)))

korálek: děkuji :)

taron: hmm.. to je fakt ujetý.. :)

No, hlavně mi nevolej :-D PS: Já mam teď "akorát" ty super zážitky se svým ex, kterej vždycky chlastá a pravidelně mezi pátou a šestou ráno volá - i 10krát :-) A do toho píše smsky, jak jsem nejlepšíííí. A druhej den píše: "Jarmilko, ty vole, já Ti volal a psal!" Co dodat, no, on sám o sobě říká, že je "pražský hovado", nezbejvá než to potvrdit :-D :-)

také znám ty obavy - hezky napsané ))

No, mám na to taky nepříjemnou vzpomínku, když mi umíral otec, byla jsem tak zničená a vysílená, že v noci zazvonil telefon( pevná linka), já ho vzala, se strachem, že se něco stalo otci a byl tam klid, jen v dáli se někdo bavil - to se tenkráte jedna nejmenovaná paní bavívala na úror druhých , že lidem po nocích volávala - ale já to normálně zaspala, položila jsem telefon a ráno si nepamatovala, že vůbec někdo volal, ale pamatoval si to manžel.

a taky se stalo, že když mě odvezla rychlá do nemocnice, tak taky v noci někdo volal a manžel měl strach, že mu volají, že jsem zemřela a taky byla pevná linka hluchá, - jen ticho, naštěstí to potom tu nejmenovanou paní asi přestalo bavit a našla si jiný koníček :))

jj, koloběh života nezastavíme..

ale tobě děkuji za zastavení :-) neboj, bude ještě komu volat.. bude.. ;)

jj, znám ten pocit a z něho prameící strach, kdy člověk každé zazvonění prožívá se strachem, a nemusí to být jen v noci... bohužel , jsem zažila i ty nejhorší... nikomu je nepřeju... a potom, když je telefon hluchý ,nebo ho na druhé straně nikdo nezvedá... a už nikdy nezvedne...

Máta: hmm.. dobré zamyšlení.. :) díky

Čekání v obrazech... všichni čekáme, někdo s nadějí, někdo beznadějně. Někdo na cestu do nikam, někdo na cestu kamsi, kam nikdo nedohlédne, každý jsme uzavření v naší malé čekárně, někdy nechceme a někdy jen tiše čekáme, bude, nebude, přijde, nepřijde, někdy prostě žijeme bez myšlenek na to, co bude, dokud to bude nepřijde... dokud nás neopustí naše brýle a my se už nebudeme chtít zvednout, možná by to bylo příliš jednoduché...
Díky, hluboký obraz...

ŽblaBuňka: jj, to přichází s věkem.. a má to něco do sebe.. ;)

umíš si to prožít ;o)))

Zamila: já myslím, že spíš jemná, erotická báseň, ty čuňačinko.. :)) navíc.. vždyť je to o houslích.. nebo..? :))

Pěkná čuňačinka :-D ;-)