Lenča: máš pravdu, jak řekla matka tereza.. "svět nespasíš, věnuj se tomu, co máš přímo před sebou".. a tím se snažím řídit ;) díky

Leslie: Ano, taky to tak vnímám. Učím se rozeznat hranice, pokud ještě mohu pomáhat a kdy už druhému beru příležitost něco se sám naučit, dokázat, překonat... Kolikrát stačí druhého ´jen´ vyslechnout, dodat mu důvěru v sebe samotného, prostě pošťouchnout.

Lenča: Nemůžu než s tebou souhlasit! A ještě dodám, že je dobré pomoct, pokud můžeme, ale jen do určité míry a pokud o to ta osoba opravdu stojí. Zachovat svobodnou vůli. A taky jen do té míry, aby člověk nezapomněl sám na sebe... kdyby to udělal, ve výsledku by to pak nepřineslo nic dobrého.

Každý jsme tu sám za sebe. Ač to zní tvrdě, nespasíme celý svět. Zůstat empatická, ale neničit se tím. To se osobně učím. A od té doby, co ´vím´, že si své zkušenosti a zkoušky plánujeme před svým zrozením... Našla jsem tu Vyšší Spravedlnost, kterou jsem už od dětství hledala. Všechno má svůj smysl. Měnit můžeme každý sám sebe ve prospěch svůj i ostatních.

Yana: mám to podobně.. shrnula jsi to do pár slov.. a výstižně.. ať se ti daří :-)

tvá zamyšlení se mi líbí, co dodat, jsem nesmírně pokorná k tomu, že všechny hrůzy světa sleduji jen z povzdálí...

j.f.julián: jsem ráda, že v tom nejsem sama.. díky :)

taron: jenže prkotiny.. kdo to rozsoudí, že to, co prožíváš ty, je prkotina, na rozdíl od někoho, co prožívá druhý? díky za zastavení :-)

Zamila: zavírat oči bychom jistě neměli.. ale přehnaně prožívat trápení jiných také ne.. všeho s mírou.. ;)

mluvíš mi z duše!

Krásně napsané, nemoci ani zavřít oči, ne a ne... chceme zavírat oči a nejde to, vlastně je nechceme zavírat, ale zavíráme :)
no jo no, dá se tím zjistit, že naše problémy jsou prkotiny a může být hůř, leč ty prkotiny prožíváme sebehyteričtěji :)
prostě jsme jen lidé, nic víc, nic míň:)

Lidé, co mají rádi zvířátka tak jako Ty, nemohou být špatní! ;-)

Amelie M.: Pejska jsem nikdy neměl, ale zažil jsem odcházení u menších tvorů, např. u králíčka, miláčka rodiny nebo u andulek. Vždycky je to těžké loučení...:-(
Jsi zřejmě fajn holka a je od Tebe hezké, že poskytuješ azyl pejskům z útulku, zvláště v tomhle čase! Ať Ti Tví noví kamarádi přinesou radost a i oni se cítí u Tebe dobře...;-)

Já jsem na jednu stranu ráda, že to všechno vidím a čtu a vnímám, o to víc si vážím života a o to víc a plněji se snažím prožít každou jeho vteřinu. Ale je fakt, že to všechno na světě vypadá jak souhra náhod a docela "obyčejný" boj o přežití. Na jednu stranu to člověka ničí, na druhou stranu to zušlechťuje duši. Neměli bychom zavírat oči před něčím, co se děje druhému - ale nám to jenom kazí den ...

sushi: máš naprostou pravdu.. ;) asi je to svým způsobem takový obranný mechanismus, zabývat se v první řadě vlastními problémy, i když se někdy mohou zdát být menší..

Horší je, když nějaká "větší věc" - která by se pořád v poměru k těm, co člověk vidí v médiích dala považovat za malou - zasáhne takřka do tvého okolí. Nemůžou mě přestat trápit spory s těmi, které mám ráda, nemůžu přestat myslet na vánoční dárky a jako středoškolák ani nemůžu přestat shánět učení a vysokou školu - ačkoliv mám v hlavě alarm, že pár metrů ode mě se děje něco mnohem, mnohem horšího.

taky noviny nečtu.. a zprávy už skoro nesleduju.. na netu na mě občas něco vyskočí.. ale stejně, jak píšeš.. někdy se tomu prostě v běžném životě stejně nevyhneš..

Přesně proto ty noviny už nečtu. Zprávy sleduju jen koutkem oka a jen na internetu.

Problém je v tom, že to utrpení je vidět i tak. Stačí projít na Andělu a vidět všechny ty bezdomovce, brrrr.... Hrůza.

vanovaso: zamila.. holkyyyyyyy :)))))

Zamila: shane je neškodnej, ale bolí z něho hlava ;-)