Amelie M.: Přesně takhle jsem to myslela... :)

Ale chci, znamená hodně, chtěla bych, už méně...

Sucháč: taky se mi to nelíbí :)))

Sucháč: nemusí se vše rozebírat do mrtě.. :) dík

Ailin: byla to dobrá volba.. a všechno zlé dostalo aspon nějaký smysl a punc dobré věci :) děkuji

ŽblaBuňka: upřímné a pravdivé.. děkuji za zastavení :)

Ailin: víš ailin, jak se píše v jedné knížce, jsou dva druhy soucitu.. jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše

a ten druhý, který jediný má smysl — ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.. / a přesně takový soucit já beru v potaz.. tím prvním pohrdám..

děkuji ti za zamyšlení..

Taky už mě štve ten nekonečný tok zla prostřednictvím sdělovacích prostředků a vůbec kolem. Věděl bych co s tím, ale to bych byl pak horší jich.

Sucháč: priste napisu jen pointu.. ta se libi vsem, asi tou necekanosti :-) ostatni je fakt trosku klise.. nekdy se tomu clovek nevyhne.. diky

Kdyz jsem to cetl, rikal jsem si:klise...ano, to jsem cekal...ano, to taky...a pak konec...sakra to jsem necekal...uzasny...:-)

Vanovaso to vystihla :)
Dokud něco CHCEME, pořád někam jdeme...

Pěkné, zároveň smutné i nenasytné... prostě dvacetileté :).

Krásná a hluboká úvaha... a krásné a hluboké komentáře. Jsem ráda, že můžu být tady mezi vámi všemi. Myslím, že všichni hledáme ten střed, jak píše Máta... Pro mě ten střed má jméno SOUCIT. Pořád ho hledám... Není to ani být lhostejný a zavírat oči, ani se utrápit. Hodně mi pomáhá snažit se být tady a teď - a neodbíhat dopředu ani dozadu. Pak se ty "malé věci" stávají velkými a velké malými - lépe řečeno, vidím, že věci nejsou ani malé ani velké. Všechno se vším souvisí a vše je jedním...

Všechno má svoji odvrácenou stranu, i láska... a odvrácenou stranou lásky bývá právě bolest ze ztráty - tím větší, čím víc jsme milovali. Moc dobře jsi to udělala - přeju vám hodně společných dnů plných radosti a lásky :)

Myslím si, že toto je téma, které by stálo za větší poetické rozebrání...toto je takové moc "obecné"

No...jak to říci...jako vyznání to není špatné, sám bych se mu nebránil a byl jím potěšen...
Jako báseň...od volného verše bych čekal něco navíc...

jjj - vím to já i vy co chci a chci a ... :-) hezké

Zamila: Amík - podle vzoru Zamík? :-D

Ailin: Koukam, že "Amálka" už se ujala :-) A kdy se ujme "Amík", to je jen otázka času :-D

Amelie M.: I Ty, Amálko - "dochovaná dvacetiletá šuplíkovina"? Založíme archeologickou sekci Psanců? :-D