chybí mi slova…
asi to bude tím, že místo do plamene, zírám do displeje… ;o)))

ou...vzpomínka na blízké, nevzpomínám... jednou jsem napsala báseň o tom, že jsem nezapomněla, ALE raději nevzpomínám....moc to bolí.

Nádhera, krásně sis s tím pohrála. Světlo svíček, plameny ohně jsou samy o sobě kouzelné a uklidňující (pokud nezdivočí, samozřejmě :-))

Psavec: to mě těší, děkuji :)

vanovaso: těmi posledními slovy, jsi to trefila.. ať je líp..

Ailin: děkuji :)

Moc hezká.

ano, vím o čem je řeč, taky dospívám pomalu ,ale jistě k usmíření a klidu v duši s představou, že se "tam" mají už dobře...ono nám nic jiného nezbývá...

Moc krásná...

shane: díky :)

ta"jemna": děkuju :)

Yana: tím se neuklidníš.. asi ničím se nelze v takovém případě uklidnit.. ale pomáhá to ukonejšit trošku bolest.. co vím od kamarádek.. děkuju

Krásné! :-)))
/Svíčka mých vzpomínek už navždy plane věčným svitem v mém srdci, však jen vyvolení ji budou smět spatřit! :-)/

působivé a moc bolavé, já...nedovedu si představit že bych se uklidnila tím že tam je klid a láska, žádné starosti...přesto jim přeji krásné vánoce, kdoví jak je to

živé...

Singularis: stále si trvám na tom, že je to úvaha.. která rozvíjí další úvahy.. třeba takové, jako jsi právě popsal ty.. :) o to mi šlo..

Souhlasím s Mátou, zvlášť v tom, že hrůzy, které se dějí kdesi daleko, nás odvádějí od řešení našich vlastních problémů. Připadá mi, jako by spousta lidí před svými problémy utíkala a nahrazovala si je právě buď hrůzami ze zpráv, nebo dokonce fiktivními hrůzami z katastrofických filmů.

Když nad tím přemýšlím, podle mě hodně závisí na tom, o čí pohřeb jde. Je to pohřeb blízké osoby? Neznámého vojína? Celé naší civilizace? Můj vlastní? Pokaždé to vede k jiné úvaze. Myslím, že je to spíš jen naznačené téma než úvaha. Ta by snad měla být trochu delší a podrobnější.

loner: to je tak, když jednomu hrabe.. :) kdybys četl mou erotiku, určitě by ses chytal líp :))

taron: i mně..