Lenča: ehm.. :D

Pěkné, minimalistické (vzhledem k názvu je ta miniaturnost použita velice trefně :))

Jo, myslím, že to máš dobře popsaný a napsaný...
no a já třebas, poslední dobou jsem hooodně ukecaná a pořád něco cítím, tak co jsem? :-)

DDD: Amelie M.: Ailin: Když je to tady s tím introvertstvím tak otevřený, tak já se teda taky přiznávám... :D

Ailin: ááách :D

Amelie M.: DDD: Taky jednu takovou znám... Bydlím tady se mnou :-D

Orionka: já myslím, že asi začnu introvertovat.. :D btw.. kdybys chtěla někdy pořádně vyděsit (na to my tady nemáme!), mám pár perliček z netu :D krááása! :D

Amelie M.: Tak to těžko, mažu se s váma jak s máslíčkem... budu muset přitvrdit, holoto! :D

Orionka: jako, že nic necítíš a moc mluvíš? :D tak tvé bezcitnosti jsme si již ráčili všimnout :D :D :D

Myslíte, že je to daný jednou provždy? Já u sebe pozoruju přechod od introverta k extrovertovi :D.

DDD: se mnou taky jeden bydlí :) díky za návštěvu..

Hezký... jednoho takovýho hodně dobře znám. Bydlí tady se mnou :-)

Lenča: poznala jsi ho?! hurá! :D díky!

Lenča: ne každé stárnutí musí být smutné.. tady jsem zmínila jen jednu podobu stáří :) děkuju za koment

Jo, tak to je přesně on! :)

Hm, kdoví, jak se kdo dokážeme vypořádat se svým vlastním stářím. Co zbývá? Vzpomínky, zkušenosti, smíření... a duše, která stárne, ale i moudří :)

Dozor: děkuju ti :)

Jsou taky kouzelné ty staré duby v mrazivé zimě...
Je to ale těžké, když přijde nemoc... Potom je těžké stáří...
Hezky napsané :)

Orionka: a mnohdy reálné.. děkuju :)

Smutné, hezké.