ano,
škoda, že se tam nevlezlo to, co máš v anotaci, kdyby se ti to povedlo to tam nějak zakomponovat, to by bylo něco!
paráda

líbí se mi jak je napsaná , i bolestné téma- "šel po mě mráz" v jednu chvíli , a že dopadla dobře ? to je fajn, vždyť to každý v životě chce ...

Amelie M.: Já zapomněl, že jsi vlastně mládě! Gina byla fakt kočka, taková něžná i divoká, ale žádná urážlivá hrdopýška, prostě můj ideál!:-)

vanovaso: ono tohle ale není o pojetí pravdy (ta je vážně relativní), jako spíš o tom, zda vedle sebe máme lidi, kteří se dál budou tvářit, že nám to sluší i přesto, že máme mezi zuby špenát a ostatní se nám díky tomu třeba smějí.. (takový extrémní příklad) :))

ale i pravda může být relativní, každý vidí tu svou ze svého úhlu pohledu, jen málokterá pravda je čistě objektivní a i u té člověk musí být opatrný , aby víc neublížil než pomohl, a to zvláště v přátelství ... pravda je krásná ,ale nesmí tě srazit k zemi... přátelství je dle mého o podpoře, pomoci, a může tam figurovat i milosrdná lež... tak to cítím já...

shane: matně asi tuším, kde a co hrála, ale jinak jsem mimo.. :) tohle není typ filmů pro mě.. a celkově na tv moc nekoukám, tak jsem mimo častěji :D pokud si nepamatuju něco z dětství a puberty :)) díky za koment..

Yana: přesně tak! :) jo, baví mě to, je to jedna z mála forem, kterou se ráda nechám spoutávat, děkuju :-))

.

Yana: přesně tak.. není opravdové přátelství tam, kde jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připravený lhát :) (snad nějaký citát..) díky

V každém haiku myslím je dost prostoru na rozjímání, jaksi spolu souvisí, ale myslím netvoří úplně ucelenou báseň, ale možná to tak ani nemá nemá být, nevím, rozebírám si každou zvlášť, je vidět že tě to chytlo :-)

a když ji neumíme vyslechnout a zlobíme se, nestojíme o opravdové přátelství

Amelie M.: Tak ta je fakt nádherná! Hned jsem si do role Klárky obsadil Gini Lollobrigidu! Víš, jak hrála tu výtržnici v tom italském filmu, byl jsem do ní beznadějně zamilovanej...:-) Tvoje Klárka je taková její česká varianta a to se mi moc líbí!:-)))

děkuju ailin.. jsem ráda :)

vanovaso: to máš pravdu.. většinou je vše ostatní snadnější, než realita.. ;)

Taky se mi moc líbí - a hodně mě zasáhla: je taková opravdová, čistá, hluboká... a dotýká se asi každého, kdo někdy ztratil někoho, koho hodně miloval.

oč je to jednodušší na papíře, než v životě... ale máš pravdu , jinak to nejde... díky

Singularis: tvůj komentář mě velice překvapil i potěšil zároveň.. jak píšu lenče, očekávala jsem spíše kritiku, mám pocit, že to dílo může svým námětem působit kýčovitě, ale zároveň v něm jsou myšlenky, které myslím stojí za to a sama se trošku podivuji, co ze mě tehdy dokázalo vypadnout :)

ta hravost je mně osobně dost vlastní, stejně tak jistá přemýšlivost..

k těm tématům - máš pravdu, je vidět, že o mé tvorbě něco víš a už se docela orientuješ.. sama cítím, že málokdy dokážu uniknout svým zaběhnutým "myšlenkám" a psát jinak.. :-)

o názvu jsem také chvíli přemýšlela a došlo mi, že jsem to asi tehdy myslela tak, že klára je svým způsobem zaslepená, nechce vidět, co jí ještě může život přinést hezkého a pohybuje se jen v kruhu vzpomínek a minulosti, což není nikdy dobře.. dnes bych ji možná nazvala "probuzení" či nějak podobně, ale nechtěla jsem nic měnit, když už..

díky za vnímavý komentář :) cením si každého, kdo přečte delší dílo a zanechá zde alespoň nějaký dojem z něj..

Lenča: co mám říct? očekávala jsem, pokud vůbec nějaké komentáře, tak jen kritické, potěšilo mě, že někoho oslovila, děkuju :)

Naprosto nádherná povídka, kéž bys takové povídky psala i dnes. Hodně se mi líbí už to, jak je napsaná (třeba formát přímých řečí, krátké věty, ze kterých je jasné, kdo si to myslí a tak). Jsou v ní zajímavé myšlenky i situace, třeba ta hravost, když Klára Matoušovi ukazovala mušli, nebo to přemýšlení o životě. A celé to dává hluboký smysl a má to krásný závěr. :)

Poznávám v této povídce některá témata nebo snad myšlenky, které se v tvé tvorbě objevují častěji a připadá mi, že pro tebe mají velký význam.

Jen netuším, proč se jmenuje Slepá, když tam nikdo slepý není, leda bychom za slepého považovali Matouše, když zavřel oči.

No, tys mi dala... Brečím jak želva, ale už jsem to potřebovala. Na tenhle příběh jen tak nezapomenu. Je v něm tak moc... Díky za něj.