já nějak nemám sny,
někdy mi nestačí realita

V náhlém popudu smířit se s realitou,vymkla jsem se z objetí mé sladké nevědomosti,a opravdu jsem dosnila...

Na jinou se dáme.
Cestou, tmou.
Nic již nevnímáme
jen smrt vznešenou.

Po smrti už není nic
jen tělo dohnívá.
Nevíme o ní nic,
jen mrtvých přibývá.

Porodnost klesá,
už vymíráme
Brzi končí cesta,
na jinou se dáme.

Je krásná...jsem ráda, že jsem ji mohla od tebe i slyšet...;)

Módní návrhářko, jsem rád že jsi tady :-)

Má to hloubku, to se musí nechat, ale nějak mi nesedí ty tečky, vím, že je to kvůli stylistické stránce, ale myslím, že by to vypadalo pěkně i bez nich... =)...

to je krásná gabriellská poezie...originál:)

To "dosněné" se mi taky dost líbí...

Pokladnice mé inspirace, to jsi ty :-) Já tě žeru :-D

Ahoj..no tak uz se potkavame:D;)
dobra vec!....libi se mi slovo /dosnene/ :-)