Orionka: Je to takový paradox, tato básnička je, na rozdíl od té, která po ni následuje, docela vážná (vážně míněná). Navíc vznikla již dříve jako imprese na stejnojmennou impresi VvG ( proto je také zařazena k těm jí podobným). Jsou to tak vlastně dvě symbolické broskvoně (obraz a reálný strom) a jedna emoce vyvolaná oběma. Jsem rád, že na tebe zapůsobila, jak píšeš. Děkuji za komentář.

Orionka: Orionka: Je to tak, jak píšeš. Už v anotaci se přiznávám, že jde o prvomájovou zdravici - báseň o lásce, ne zpověď láskou ztýraného poety.:)I s tím odstupem a pohledem "zvenčí" máš zcela pravdu.
Na 5. pád mě nic méně patetického nenapadlo.:). Aby byla zachována logika, tak holt tu lásku musím oslovit.
Děkuji za zcela přesný komentář.

Jak píše Yana, je taková zvlášně melancholická - rez a pláč a odzvoní a potemní. Jako by ani nebyla o jaru. Pěkně jsi vystihl smutek koloběhu věčného zániku, který je obsažen už v rozkvětu. Zvlášť oceňuji to odlehčení v závěru, pěkná hříčka, která báseň posouvá zas trochu jinam - pro mě lepším směrem :).

Líbí se mi tam pár míst, líbí se mi závěr. Ale celkově mi nějak nesedne, nevím proč, možná je to tím trochu odtažitým pojetím - jako bys od sebe kousek poodstoupil a nezaujatě popisoval, co prožíváš. A sloka začínající "volám tě lásko celou duší svojí" je na mě příliš patetická, pardon.

korálek: Děkuji za milý komentář

krásná, co říct víc ? moc se mi líbí, ač "prvomájová" plná naděje a touhy a přece zůstává reálný pohled na tento cit :-)

AdamSeski: Děkuji, to mě opravdu moc těší. Jedna to, že mě čteš a také, že se ti Tato básnička líbí.

často tě čtu ale tohle je podle mého názoru zatím vrchol. Velice autenticky a tíživě podané. Díky.

Timothy A. Postovit: Děkuji Timothy, ten rytmus tam vskutku není úplně dopilovaný, ale je to vysloveně na prvomájovou "zakázku".

koiška: Děkuji moc

Ignácius J. Reilly: Ignácius J. Reilly: Sedmkrát v každém se sedmi pádů a dvakrát se tam ještě zatoulala.:) Vše v rámci májové amnestie.:) Děkuji za komentář.

Jestli dobře počítám ta 9x slovo láska. Neníto moc

Krásná, procítěná.Nevázne, plyne jak voda v řece. A poslední sloka ve mně sladce zabolela..ach.

Krásná báseň, plná nádherných obratů. Občas mi teda přeskakoval rytmus, ale to bude spíš mojí recitací. Moc pěkné!

Yana: To je přesně ono, úplně přesně jsi to vycítila, jak jsem to myslel já. Moc mě to těší. Děkuji za komentář.

Amelie M.: To jsem rád, že sis k ní našla cestu. Byl jsem zvědavý na reakce, není to básnička moc líbivá. Je to jen taková reflexe. Děkuji

a já hned na první přečtení si řekla jů, a na druhý jsem pojala takovou melancholickou náladu, tak nějak jsem se zamyslela kolikrát ještě pokvetou broskve, kolikrát jsem je viděla kvést, zmrznout, cítila vonět, zažila jsem i roky kdy vůbec neplodily a jednou, jednou budou kvést, ale já, já už tu nebudu...moc se mi líbí, pár řádků a moc v nich

na první čtení jsem měla výhrady.. jako že to zcela nechápu.. teď na sto dvacáté jsem si vytvořila vlastní teorii výkladu a moc se mi ta báseň líbí :))

Timothy A. Postovit: Děkuji, Timothy, je to taková pár týdnu stará jarní náladovka při pohledu do sadu.

Pěkná, hlavně konec.)