Čas nahradí
nečas
a ten je sám
prokletý -
- zvláště když je řízen Nagyovou

Moc se mi líbí :-) skvělé hraní se slovy a významy

Má spád a první sloka je naprosto skvělá - výborná myšlenka v zajímavých obratech... další dvě sloky se mi (nedokážu říct proč) nečtou tak jedním dechem jako ta první.(

Timothy A. Postovit: Díka, Timothy.

Atmosféra básně je kouzelná. Prostě musíme znát pravidla, abychom věděli, jak je porušovat. Chutně podaný volný verš je bezvadná věc.:)

Amelie M.: Báseň v próze má mnoho podob, tento pokus je opravdu hodně prozaický, ale mně nějak nejdou takové ty iracionální shluky metafor a obrazů, kterými se vyznačují "básničtější" básně v próze, byť i takové se mi často líbí. Děkuji za komentář.

elisza: děkuji za komentář, ten žánr někdy takový je, ale může to být i nedokonalostí autora.:)

elisza: Děkuji za komentář, budu o tvé kritice přemýšlet.:)

Tahle tvoje báseň se mi zdá jaksi všední, nikoli formou ale obsahem. Nevím...asi mi tam chybí zajímavá pointa. Doufám, že jsem tě svým komentářem příliš neotrávila.:)

já si báseň v próze doteď představovala úplně jinak, takže díky za rozšíření obzorů :)) osobně bych to švihla rovnou do prózy :)

jinak se mi moc líbí poslední tři řádky.. to je pecka..

Pro mě je tento žánr básně málo čtivý, ale obsahově se mi líbí.

Amelie M.:...tak to mne těší :)

Jiří Turner: no jasně, že zajímá, to zase né, že né :)) jsou to zajímavý věci.. to, že je neumím povětšinou zhodnotit, je věc jiná :-)) proto mě baví i tvůj "seriál".. jen tak dál..

Amelie M.: Amelie M.: Děkuji, Amelie, kromě slabin, kterých asi bez potíží mohou čtenáři subjektivně nalézt řadu, má tato básnička i záměrnou slabinu. A to tu, že jsem kvůli demonstraci této formy rytmickou báseň "odrytmizoval", což činí někdy autoři (včetně mě) záměrně, jindy z vlastní neobratností (taktéž toho nejsem ušetřen). Nevím, zda-li tě to zajímá, ale takovéto dvě podoby má i bezrozměrný verš ve středověké literatuře. V Dalimilově kronice je to v podstatě paskvil, vzniklý neobratností autora (možná nějakého opisovače), kdežto v eposu o Tristanovi a Isoldě je to pokus o vymanění se ze zaběhlého metra. Na to jsem samozřejmě nepřišel já, ale v předešlých dnech jsem si tuto literárně-vědeckou úvahu ověřil. A fakt to tak vypadá.:)

já se nechci vyjadřovat k formě.. pomalu se vrátím ke svému zvyku, říkat především, jak na mě báseň působí.. a tahle na mě zapůsobila už včera svou atmosférou úžasně.. pro mě osobně je to velmi obrazotvorná věc a jednoduše se mi líbí.. a jestli má nějaké slabinky, tak na to kašlu, to ať ti vytknou jiní :-)

Yana: Děkuji , Yano, těší mne takový komentář.. Nerad bych vyvolal pocit ve čtenářích této "edice", že formy, a s nimi spojená teorie, jsou podstatou všeho. Nikoli. Je-li báseň dobrá a má-li svým čtenářům co říci, pendrek záleží na formální stránce věci, tím spíše na teoretickém rozboru. Je to spíše pro zajímavost a pro zpětné uvědomování si skutečnosti, že píši-li poezii, jsem básník(řka) a používám tedy vědomě či nevědomě nějakou techniku. A jak i ty píšeš, je to dobré vědět. Asi tak, jako někdo může hrát (i velmi dobře) na piáno bez znalosti not. Jiný může znát noty a hrát pod psa. Asi většina lidí se v tomto případě přikloní k názoru, že je nejlepší dobře hrát a znát noty. V případě poezie si s takovýmto obecným míněním nejsem úplně jistý. :)

Hm, určitě mám nějakou báseň psanou touhle formou, aniž bych věděla...jak už jsem jistě psala teorie (možná mně na škodu) není moje hobby, ale takhle se s tím ráda seznamuji, jinak básnička Větrný podvečer u dvou lip je víc než příjemná

hledač:Děkuji

no teda, tak tohle je super povedená věc, moc dobré

Yana: Děkuji moc za komentář