korálek: Děkuji

hezká - barevná -úplně vidím barvy a děj )

Amelie M.: Děkuji, to mě těší.:)

.. má hezkou atmosféru, tvá báseň.. i mně malinko popletly hlavu jistá slova, která bych možná čekala někde jinde, ale to je mou neznalostí, jak čtu níže, tvé vysvětlení.. jako celek z ní mám vesměs příjemný pocit.. moc se mi líbí tohle spojení "Rez půdy spláchly deště do koryta řeky" :-)

Orionka: No, ono to vyznání vlastně není, jen v té podstatě.:)

taron: Děkuji. S tím Masajem: možná znáš takové ty staré obrázky černošských válečníků s kopím,(od dr. Holuba a pod.) s velkým štítem a s jednou nohou opřenou chodidlem o koleno druhé - a teď to porovnej s nějakým jogínem (vlastně jogínkou) :)

Jiří Turner: Ehm, to jsem si tedy pěkně naběhla s tím tupým dotazem "kde se schovaly?" :) Když jsem raněná slepotou, dobře mi tak! Už vše jasno.

Jiří Turner: Markéta?
Musela jsem si najít, co je akrostich.... - magický význam počátečních slov, písmen....hm...vyznání, už to vše sedí...
Masajský jako pozice jogy? :)))
Dobrý to je...

Midem: Děkuji za zastavení se

Orionka: :) To je takový okamžitý nápad - vzpomínka. Jsou to v zásadě pouze volné asociace, s Afrikou to nemá nic společného, éter( lépe éther) je spíše v původním řeckém významu, obraz Masaje se pojí s jednou pozicí jógy atd. Ta básnička vznikla před mnoha lety a v jenom okamžiku, posléze dostala formu akrostichu, což bylo v podstatě velmi soukromé vyznání někomu, kdo byl účasten. Asi ani není moc vhodná na zveřejnění :) V předposledním verši "tu je" musí být kvůli rýmu, ale v tom předešlém je to "tu" asi zbytečné, respektive tam může být něco jiného. V "originále" ani není, tak já ho teda nahradím :).
Děkuji za komentář.

Ještě koukám na kategorii "láska - vyznání", všimla jsem si jí až teď. Originální. Ať hledám, jak hledám, ani lásku, ani vyznání tam nevidím. Kde se schovaly?

Zajímavé :)

Pěkná momentka, s atmosférou... jenom mám problém s lokalizací :). Masajský válečník ukazuje na Afriku, éter to potvrzuje - evokuje polní nemocnici, ale akáty a pampelišky tam nepatří. Působí to skoro schizofrenně, jako by autor byl tělem někde a duchem jinde. A ještě poznámečka k předposlednímu verši: tu mi vedle všude připadá nadbytečné, navíc se opakuje i v předchozím verši. Ale to je detail a možná to jenom špatně vnímám, tajemná euroafrická báseň se mi líbí.

Jj, poprvé přijet do Paříže a zjistit, tady jsem už přece někdy byl....

ŽblaBuňka: No, je to tak. Dokud se nám ale spojují jen různá místa, je to ještě dobré, až nám budou splývat lidé, bude to horší, ale jsou nepříjemnější nemoci...:)
Díky za zastavení.

Severak: Tu neznám, ale mrknu na ni, díky za zastavení

nelam si hlavu, chybička se vloudí, a komu to vadí, dobrá tak ať radí
leč k tématu básně,
já, ať přijdu kamkoli, vždy mám pocit, že to není poprvé, co tam má noha vstoupila
jenom aby to nebyla dajaká duševní choroba ;o))

hrozně mi to připomělo první píseň z alba Nebel od skupiny Priessnitz



Jako bych to už jednou zažil
jako bych tu kdysi byl
ten vítr ze severu
a ti ptáci na obloze....

Zamila: děkuji

taron: Ano, je taktické číst moje básně jako třetí. Můžeš se tak soustředit na obsah a nenechat se trýznit "sveřepíma šakali" :)
Děkuji za komentář, potěšil mě.