.. oslovila mne.. i já to znám

ThePočly: To by se tam krásně hodilo.. :)

I can't fear death no longer, I've died a thousand times. :))

Jiří Turner: Pravda.. byla to spíše taková rychlovka abych pravdu řekl.. :)

Souhlasím se Zamilou, je to zajímavý pokus. Jak sám píšeš, chce si to trochu vyhrát. S rytmikou a rýmem, dodal bych.
Myslím, že i tebe trochu zatahá za uši: už nemá pro co bojovat/nezbývá mu, než se schovat.

M.M&H: Teď jsem se koukla na věk a beru všechno zpět :-D Né, ironie :-) Na ty léta je to ale pěkný kus poezie :-)

Zamila: Děkuji, příště si s tím víc pohraju :)

Hezké téma, pěkný jazyk, možná by to chtělo víc starosvětské mluvy ;-) a trochu vybrousit a bude to ještě hezčí báseň než je teď :-) PS: Něco v Tobě je :-)

A copak ti chybí,že se tak cítíš?

hereticbeast: Venku trávím víc času než u počítače :)

Děkuju za pozitivní komentáře.. nečekal jsme že se to bude líbit :)

kmotrov: souhlasím

Povedený, mně se to líbí. Pravdou je, že lidé si nikdy neměli tolik prostředků, aby se bavili s ostatními, a přitom nikdy nebyli tak vzdálení od sebe.

Pěkný název. Můžeš sice mít milion možností, můžeš opravdu něco chtít a přesto se můžeš cítit sám. On je to tak trochu úděl básníků. Jak řekl velký recitátor a znalec poezie Mirek Kovářík: Poezie je zveřejňování samoty.
Podobné věci nikoho moc nepotěší, otázka je jestli je smyslem básně potěšení. Je to docela autentické, ještě dost neučesané, myslím že se na tom dá stavět. Slušela by tomu špetka humoru, dokázat si udělat sám ze sebe legraci, i když Ti není nejlíp.

zbav se fejsbúku, mobilu, jdi ven a všechno bude hned zelenější. a nezveřejňuj podobné věci, je to děs. do šuplátka klidně, vypsat se potřebuješ.

A proč proti tí samotě a smutku něco neděláš? V tvém věku máš milion možností, jen něco opravdu chtít.

uvnitř zůstavát smutný líbí

puero: Omlouvám se , trochu jsem se upsal:/ už je to opravené. Za chválu jsem moc vděčný:)

Až na to nአdole (a dlouho jsem zkoumal, jestli to není náhodou jen smítko na monitoru) je to na tvůj věk dost zdařilé. Ano, povedný začátek.

Ó, jak ti závidím. Ten prostor pro objevování! Ve vztahu, v poezii, ve všem. Tu enregii a zápal ti závidím. Mám naději věřit, že povede cestou úspěšnou.

To je... krásné.