Milé počteníčko, taky se občas zasním...:-)

mannaz: To je přesně ten film. Popravdě řečeno jsem ho nedokoukal - byl to divný pocit koukat na film, kde hlavní hrdina čuchá jako pes a mít přitom uplně ucpaný nos rýmou. :-D

Severak: To jsem asi neviděla. Jediný film, který si na tohle téma matně pamatuju je s Dustinem Hoffmanem a byl na mě trochu moc "divný".

mannaz: To byla pěkná scéna ve filmu Parfém - hrdina tam po čichu analyzoval věci, co byly cítit z dálky. Vodu, kameny, žáby atd.

Severak: Rýma může být i k užitku. Nejsou kolem nás jen vůně. Vlaky, nebo asi spíš motorák, jsou dost specificky cítit. Doteď si lámu čím. Identifikovala jsem olej, asi naftu a taky jakoby nějaký kov... ale úplně tě chápu.
Mě třeba hezky voní tabák(nezapálený), protože děda míval takovou krabičku na cigarety a tu jsem u něj na návštěvě vždycky obdivovala :-)

mannaz: To já mám chronickou rýmu, takže jsou období kdy nemám čich prakticky vůbec. :D To je na škodu i k užitku. Nicméně ucítím takový ten dehet z pražců, nebo co to je, a rázem se mi hlavě vybaví jak jsem jako dítě jezdil motorákem s babičkou na chatu.

Severak: U mě to funguje úplně jasně. Jsem na vůně, nebo jejich opak hrozně citlivá - až moc :-(. Někde jsem četla, že si dokážeme zapamatovat až 50.000 pachů.

To je zajímavá věc, že vůně dokáží vyvolat vzpomínky.

Yana: Děkuju moc!

no, moc hezký takový až pohádkový text, nápaditá metafora, líbí se mi víc míst, ale nádherné je chutnala po jehličí, bahně, po životě a samozřejmě závěr korunuje dílo

Meluzina: Rádo se stalo! Díky!

Děkuji :)

Tak to jsem ráda. Jediný zaujatý čtenář je třeba vyvažovat zlatem a komentující asi ještě něčím cennějším. Díky!

To víš, že s radostí čtu. Upozorňuji tě, že jsem do Marka tajně zamilovaná, tak ať zůstane maximálně kladný. :)

Děkuju :-)

Yana: Děkuju. Ano, vlastní zkušenost.

Zajímaví nápad líbí se mi tato báseň

Dívat se jen pár kroků před sebe, užívat si to štěstí tady a teď, ano, to člověk pochopí když něco prožije. Žít jen tento okamžik...Asi opravdu vlastní zkušenost? Hezky si to napsala, líbí se mi i ta nastíněná moudrost a zamyšlení v závěru

Sucháč: Díky! Ano, je to noční můra. Pak člověk přijme i jinou hnusnou nemoc vlastně s vděkem.

U dětí to vždycky člověk vnímá silněji, ale celkově je rakovina strašná noční můra....máš dobrý styl, přečetl jsem to jedním dechem...:-)