Výborně vystižená ta situace a atmosféra.

Nádherně vylíčená smutná rodinná situace. Někdy jsou i dva rodiče málo. Chtělo by to sourozence, kteří by byli vždy na tvé straně, a prarodiče jako zdroj moudrosti a nadhledu. Nikdo není dokonalý, ani rodiče.

Uniká mi smysl řádku: mý dětska pěkný darebáci!

Krásné :)

juu, to je fajn. jsem spíš na básničkovou formu (ač nerýmovanou), tady ty rozházené věty moc nemusím... ale forma je na umělci. obsah skvělý..

moc hezké.......přeji ti , aby to byla poslední bolest z lásky, kterou prožiješ.....:)

Smutná poezie o hledání se ve světě lidí, líbí se mi to, je to docela sugestivně napsáno

na mne tvá slova zapůsobila

Těchto básní s tématikou sebeuvědomění je na světě mnoho. Zrovna tato báseň je zajímavá, ale chybí mi nějaký prvek, který by ji činil originální...

hezká, líbí :-)

Rozumím těm pocitům, mě se líbí :-)

V básni jsi rozhodně báječná a povšimnutelná. :-)

líbí

líbí

milé a uklidnující

Trochu patetické, ale nikoliv kýčovité. Něco v Tobě je :-)

svátá pravda..

ano je to zajímavé :)

Birtiri: Hmm, to docela dává smysl, dejme tomu.. :) Nicméně souhlasím se shanem v tom, že druhý řádek je v trochu nesmyslné spojitosti s tím prvním - proč "pouze relikvie" (když říkáš, že jsou to něco jako ty démanty, tedy smysl života) a bledé tváře??
..
Zkus to ještě vylepšit - pokud to Tvá autorská pýcha dovolí.. :P ;-)

Eleanthir: Uznávám, že báseň je na pochopení poněkud složitá, já sama při jejím psaní jsem si démanty předurčila jako něco co je lidským očím neviditelné-jakýsi zázrak, třeba smysl života, ale my ho vlivem dennodenního spěchu a stresu zkrátka nevidíme a to jsou právě ty relikvie-části našeho života, které padají až přímo k nám a my je nevidíme- věci, které opomíjíme.