jemný - kouzelně, ten pocit kdy tělo dřevění a bojíš se pohnout, abys nevzbudil je nezapomenutelný a Tys ho skvěle podal.

To by se nikdo nesměl bát
a přes slzy se usmívat....

Nevím, co víc by se mi chtělo,
než milovat, být milován.........nádherné a vyzrálé vyznání

No...ztrácím je dost často...:-D...Hippies jsou v pohodě...mám ráda kytišky...;) a ozdobena polibkem jsem dneska taky byla...ale snad to nebyl polibek poslední;)

Taky jsi ztratila náušničky, hvězdičko? Nebo Ti jsou blízcí Hippies?

Moc pěkné...jako vždy;)...hlavně se mi líbí ta úplně první sloka...je mi blízká...

Víc unaveni býváme na duchu než na těle. A tak zklamání může způsobit i dojem únavy přímo fyzické.

I jako muž píši i delší básně, jen jsem je sem zatím nedal...

jo, spíše zklamaná... ale to se nevylučuje ;)

No, že by šlo o ženu smutnou, žitím unavenou, to jsem z toho zrovna necítila. Ale je zajímavé, že jako ženě se ti nějak daří psát básničky delší, ale stejně dobré.

Ta největší vzdálenost je od našeho srdce k předmětu naší touhy! A když víš, jak na to, změní se v tu nejkratší! Všechno je jen relativní a záleží na našem vlastním postoji...

Láska prý ruší kteroukoli vzdálenost...;)

A co Ti tak brání
splnit si své přání?
;oQ

;oQ 8-o))) :-D

hej...tohle ted taky resim...stejne...to bych take delala...ach lasko...:)

:-)

:-) miluju tvoje básně

Rád bych Ti splnil Tvé přání, ale nevím jak, zářivá!

I já se snažím být takový, krajanko!

Ano, Ty už je znáš, princezno! A teď je poznají i tyhle psanecké dušïčky...