Jaký pán, takový krám...

V co věří srdce moje,
to občas nevím sám,
potají spřádá svoje
sny, které sotva znám.
Když uvěřím větříčku,
jenž šeptá sliby své,
jak do památníčku
pak skládám verše své.
Kouzlím ze slůvek něžných,
co jako pápěří,
jak párek sovic sněžných,
do srdce vklouzly by....;o)))

Moc pěkná... A ještě mi to připomnělo jednu písničku:-)

Kdo se večer hájem vrací,
ten ať klopí zraky
jinak jeho oči zjistí
i když se to nezdá,
že na vrbě kromě listí
visí malá hvězda.

Viděli jsme jednou v lukách
sedět na tý vrbě kluka,
který pevně věřil tomu,
že ji sundá z toho stromu.

Kdo o hvězdy jeví zájem,
zem, když večer chladne,
ať jde přesto klidně hájem,
hvězda někdy spadne...

Jako vždy něžné a jemné.

Jak letící pírko, jež jemně padá do sněhu,
a v tichosti své moudrosti křehkostí vede srdce ke břehu....
Verše máš krásně jemné jako pápěří,
co v příslib vánku uvěří.....

Nemyslím, že by byla tak krásná a proto je ten výběr tak těžký, když mne má reprezentovat...

Máš moc krásná díla...není to lehké vybrat jen dvě...

Tak relaxuj, hvězdičko! Alespoň k něčemu to moje psaní je...

Díky! To abych se tam podíval...;o)))

Já a blázen? Proč myslíš?

Zatím ne! I když na literu Gábina nějaký sborník chtěla zorganizovat. Jenže jsem jí neposla ta dvě dílka...Nevím, která!

Díky Ivčo! Připomínáš mi alunu z literu. Ta snad během jednoho dne přečetla všechny mé básně na jeden zátah.To jich tam ještě byla necelá stovka.Já bych to tedy nedokázal! A taky si v komentářích vystačila s několika slovy...

U tvé poezie se tak krásně odpočívá....;) děkujiiii...

Jenom podtrhuji svůj komentář k Tvé poslední básni, nedá se k tomu nic dodat.

jsi blázen... ale takovej... v pozitivním slova smyslu ;)...

Neuvažuješ o vydání nějaké sbírky básní? Myslím si, že na to máš!

Krásné!

Veršů Tvých něžných jemný tón
ozvěnou mi teď v srdci zní,
snad i sám velký Apollón
by krásou tou byl zmámený!
Nevím, čím jsem si zasloužil,
Ivkajo, tolik chvály Tvé,
já jen pár veršů vykouzlil
z touhy, jíž žije srdce mé!
Žilami mými koluje
pradávných romantiků krev,
a já, okouzlen hvězdami,
děkuji Luně za objev,
že i Ty umíš krásně psát,
jako když vánek ševelí,
takové verše mám moc rád,
dušička má se tetelí,
že snad byl jsem i příčinou,
a báseň, odraz citů mých,
byla snad inspirací Tvou
k napsání veršů tak něžných.
A tak Ti za ně děvče, dík!
Duše má velkou radost má,
že nevyhyne romantik,
v Tobě ho nyní shledává...

Ta šťastná, pro niž jsem to psal,
v mé mysli navždy žije dál,
ve světě smrtelníků není
ten krásný idol k zastižení!

Shakespear je můj nedostižný vzor. Mám tu jeho Sonety, anglicky a proti tomu vždy český překlad, od různých autorů. Na vojně jsem měl v ruce komplet celý překlad od Saudka, ten mi připadal snad lepší. Taky jsem ho přednášel na ASUT, ale nebyl to angažovaný autor, takže jsem se zúčastnil, potom jen na plese byl a občas i vínko pil...;o)))