Liizzie:
V zlatém srdci struny zlaté,
logické to připadá...
Hra se daří, když ji znáte!
Jsem ten, kdo si s verši hrá...;o)))

nevěrná:
Safra! Že bych kohos zval?
O imaginaci psal
jsem verše...Nuž, tak pojď dál!;o)))
Co já bych Ti jenom dal?

LoweWillTearUsApart:
Nač chodit kol horké kaše!
Nepozmění city naše
pražádné již váhání...
Proč čekat na svítání

Na exkurzi pod peřinu,
tělo svoje k Tobě vinu...

je to velmi, hm, přímočaré

Ty probouzíš mé vzpomínky,
už zase hoří plamínky,
na správnou strunu zahrát smíš,
odemkneš každou pevnou mříž...

ivkajo, ale taky pěkný!

Trubadůre, přijdi blíž,
dnes smutná jsem až běda!
Snad trochu mě utěšíš,
hle! vítr už se zvedá...
Zahraj píseň durovou,
dnes na moll nemám sílu,
ať zase stojím na nohou,
vzbuď ve mě skrytou vílu..
--------------------------------------
tvé verše jsou mooc působivé, jak vidíš:-)

Krásný áách :-)

zahrál...v zlaté struny zahrát znáš;):)

Nikytu: Souhlasím! Strach z nevyhnutelného je zbytečný! Člověk by se spíše měl bát, že propase odvrátit to, co nevyhnutelné není...;o)))))

I smrt je součástí života, tak nač je strach, když je jisté, že jednou přijde..

Netina:
Taky se o to snažím, ne vždy však stejně úspěšně...;o)))

Aliwien: Díky! Už je to lepší?

Ivkaja: Proč taky? Přijde ať chceme či nechceme...;o)))

Já nad ní raději nepřemýšlím... i když je všude kolem...

Mně zase zvolené písmo vyhovuje. Na básni samotné mi ale vadí třeba to, že ve třetí sloce se výraz nehodlám opakuje. Určitě by to šlo nahradit jiným slovem. Ale jinak-dobrý nápad, hezké verše.

taky se jí nebojím

Kámošce na saspi umřel táta. Byl ve stejném znamení jako ten můj...Trochu mne teď zaskočily vlastní neradostné vzpomínky, proto tohle téma. Navíc je to u mne změna a když je ten anonymní den...;o(

Zajímavá báseň. Líbí se mi nápad s veršováním. Co se samotné formy týče, je to v podstatě taková říkanka. Ale jak už jsem řekl. Zajímavá a svým způsobem i pěkná. Jen mi moc nesedí ta velikost písma. To by viděl i slepý. Ovšem báseň má zaujmout především svou hloubkou, nikoli "výškou".