vidím jiskřičky šibalství v tvém oku

zítřek bude, neroztříští se jako hrníček vypadlý z chvějících se prstů, jen nevíme, čím se nám naplní

Tahle báseň má dech.

kmotrov: nic moc: VKate: Já už jiná nebudu, tak když máte radost tak já dvojnásobnou :-)

Má láska k životu
nemá břeh ani koryto
je rozlitá všude
mám jí plné dlaně
protéká mi mezi prsty
proudí ve mně
okolo mě

To Ti prostě musej všichni závidět. Je radost takové věci číst.

Moudré a plné energie! Díky za dávku :)

hodně dobře se mi četla. líbí se mi na ní ten kontrast myšlenky, že člověk by si měl užívat života a žít přítomností, a toho, že se děsí toho, co bude zítra (jestli vůbec nějaké zítra bude). a připadá mi, že přesně tohle zrovna teď tak nějak prožívám

nikdo nic nepozná. krásný obsah.

TAK ME NAPADLO jestli jde okrast nebe

Hezké. Jen s tím přátelstvím se sluncem bych to nepřeháněl. Od termonukleární reakce je třeba udržovat odstup :-)

Trošku mi tam pokulhává rytmus, ale obsah je krásný. Líbí se mi. :)

moc pěkne

Skvělá myšlenka

Tohle se mi hodně líbí :)

Mě se to moc líbí. Pro mě z toho vyzařuje, jakou máš jistotu v lidech ve svém blízkém okolí. Dost možná, je to tím, že Tě trošku znám.

a tak to v lásce prostě je... hezky napsané.

Mám radost že se každému líbí něco jiného, je to starší básnička, moc děkuji za reakce, všem :-)

Z lásky podkovou okované se mi udělal mráz na zádech a do konce už jsem se nezbavil. Přeháním, ale zamyslel jsem se.

Krásná. :)

Láska je menlivá.
Nemá jednu tvár.
Ľúbi, trápi,so sebou vedie svár
a predsa je to od života najvzácnejši dar.