Oj. Na to, že se vlastně nikdy nestalo, působí až podezřele autenticky ;-). Moc pěkné, ze života, i v tom tápání a závěru, ke kterému báseň neodvratně směřuje, protože přesně tam chce být směřována...

Všem děkuji

Orionka: No páni, když ty mi napíšeš jako bych to psala já, tak to je pro mě samo o sobě pocta, je to přibližně tak jak píše kolega :-)kmotrov, jen ta smrt, na tu jsem nemyslela

Nabízí se toho spousta, tenký led může symbolizovat život. To pod ním propadliště třeba peklo, dotýkání se hvězd spiritualitu. Všichni tančíme po tenkém ledě, aby se ten tanec podařil musíme překonat strach i to tam máš. I víru v dobré až bude čím dál větší zima (smrt).
Moc pěkné.

krásné počtení, ale abych z té zimy příliš neprochladl, zahřívám se svařákem a čtu si tvé verše opakovaně

Dokonalý náčrtok. Od začiatku až do konca. ;)

Také souzním ... krásná :-)

Až vločka zachytne se na řasách... Krásné :-)! Vločky, hvězdy, nebe... Hezky se o tom čte :-)!

To snad není možný, jako bych to psala já... Moje téma, moje aktuální rozpoložení, moje slova. Zní to hrozně divně, já vím, taky jsem tohle ještě nikomu nepsala a nikdy takto necítila. Jako bys mi koukala do hlavy a zapisovala, co tam vidíš.
Napsala jsi to moc krásně, děkuji.
Ještě doplním, tahle je podobně laděná, psala jsem ji už docela dávno: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=25215-tanecnice-po-hvezdac
h

Moc hezkej obrázek. Vlastně mi úplně stačí první dva řádky. Dá se nad nimi parádně popřemýšlet. Nabízí toho spoustu... :-)

I když chceme, anebo nechceme nahoru, stále hrozí, že se led propadne. Velmi aktuální...

SSS: kecáš ty jeden kluku, ale dík

vidím tě. úžásné..

Mám nesmírnou radost, že mi dáváte naději, že občas jsou ty moje "nevímco" k zamyšlení, opravdu si toho vážím, kord když pod takovým dílkem čtu komentáře od lidiček, kteří cosi opravdu umí, dík

První polovina se mi líbí moc, jsi to prostě Ty - tak trochu rebel ;-) Moudrý rebel. Klidně by mi to stačilo k tomu "zazelenání". Ale líbí se mi to celé - hlavně svou upřímností :-)

díky, tohle mi chybělo

Nádech, výdech, nádech …, vzdech …,
dech se mi tají …,
blažený stav, i když si přeji, aby nekonečně setrval,
potichu, potichoučku, abych tu chvíli nerušil,
začínám dýchat dál.

Čekám rok kdy to sem vložíš. Bojím se to komentovat, abych to tím komentářem nepokazil. Je to o ničem a je v tom všechno. Je to dokonalý.

Zajímavá úvaha. Zamyslel jsem se hlavně nad tím koncem. Slovo víra je dneska vnímáno dost pokřiveně a omezeně. Nenazval bych bezvěrcem nikoho, kdo uvažuje a vnímá tak, jako ty. Takový takzvaný "bezvěrec" v sobě totiž může mít tolik lásky a empatie, že se o tom druhým může jen zdát. Jenom to nenazývá vírou. Ale ta přece nespočívá v co nejčastějších návštěvách kostela. Je v tom, že člověk nepochybuje o tom, že láska, spravedlnost a poctivost má smysl a tak také žije. Nazývat to může, jak on sám chce...

Do konce dočteno, četla se mi hezky a skoro sama :-)! Milé řádky!