Krasna basen.

jen pár hodin poté a nikdo nepozná, že prošla kolem...už jen to hrůzu nahání a život jde dál, tak čeho se bát?

krásná, jako tvé všechny básně, plné úžasu a pochopení pro život, ne pro smrt.

Hodně lidí (jako třeba kmotrov) k Tobě vzhlíží. Vím to. Patřím k nim.

Je to smutné téma. Citlivé. Jistě je za tím silný příběh...
Přesto... Ten začátek i konec mi zní trošičku pateticky. I já zaslechla Stopangina...

Líbí se mi uprostřed ten obrázek ptáků a země schoulené do ptačích peříček... :-)

Vždy tvrdím na otázku,Kdy mám narozeniny?"že každý ráno a večer,že mám svátek.Každý den je vzácný a měl by být prožit. Děkuju

Strakatého koně bych měl,avšak nestihl jsem maškarní rej.Masku si nedávej,prostě plač nebo se směj.

Nemáme nějak pondělí ve znamení smrtnění? Hezky vyjádřeno.

...říkal si hurikán...

vzpomněla jsem si na předloňskou autonehodu známého.. jeho život vyhasl u stromu v prudké zatáčce.. přesně takhle nějak bych to popsala, kdybych to dovedla..

hodně smutná, ale hodně dobrá a opravdová báseň .. tak to prostě je..

Krásně popsaná prázdnota, co zbude po někom blízkém.

Dokáži si to v mém smutném období představit, děkuji.

Hanulka: já tobě díky :-)

Amelie M.: no taková blbost, díky

človiček: z tvých komentářů vnímám že jsi stvořen pro pohlazení :-)

Libí

Na poprvé jsem to nepobral,ale jen díky delšímu vedení.(-: pak se my vyjasnilo.Je v tom moc soužení,Každou skutečnost jsem si představil po ramenou Jí pohladil.

Má to hloubku. Parádní a k zamyšlení.

Napsala jsi to hezky, díky !

vážně pěkný.. líbí se mi ty myšlenky, které jsi do vložila.. některé milé, jiné těžší, jako život sám.. ta "přiznaná realita" se mi líbí.. bezva :)

Já bych nechala i ten konec. Počátkem básně navození nostalgie, krásné vzpomínky a najednou tvrdý pád na zem - střepy, klavír, muž a žena v černém závoji, takový úder bubny...

máme si co říct, navždy - pěkné, to mě vzalo za srdce.