Název mi připomněl knihu: Nikdo není ostrov. Tvůj příběh jde na dřeň. Oceňuji grafickou propracovanost. Závislost až k sebezničení... Obsese někým či něčím znamená porušení vlastních hranic. Jakoby se rozplynuly. Stáváme se amorfními, už to nejsme my... Fascinující téma.

Netřeba cokoli dodávat, je to popsaný dokonale.

Opuštěnou pláží, pustým břehem, který omývají tisíce slz... promiň mi ta zbytečná slova k básni, která žádný komentář nepotřebuje. Je to báseň, je to příběh, je to život...

ŽblaBuňka: To i já :-)

kmotrov: já vím, ty už očekáváš víc ode mě, kapky a zmatky jsou fakt děs:-)

Letadlo: o to víc je to milý komentář, děkuji

Nikytu: jasně a to mě baví, dík

mám rád lidi, co se nestydí, naplno žít ... ;o))

Závidím Ti.

Smrt je jen labutí písní psance
deska kterou do nekonečna někdo obehrál
náhodou sáhneš po čítance
někdo v ní píše
někdo v ní píše
že vší čím byl je rád a bude dál
(Vladimír Merta, Životopis)

Jen Ty kapky/zmatky bych tam mít nemusel.

Je to svižné, rychlé, hezky mi to ubíhá. Normálně nejsem fanoušek rýmů, asi proto, že je sama neumím, ale tady se podle mě moc povedly. A navíc to má jasnou zprávu, fakt super :)

Žít a brát život takový jaký. Dříve či později se ukáže, že všechno dobré i špatné nakonec k něčemu je. ;-)

Líbí se mi jaký to má draiv. I já pochválím vytlačenou matraci. Naprosto konkrétní obyčejná věc a jak to všechny chytlo. Líbí se mi i téma. Zůstane po nás stopa, po našich životech, po našich básních. Sem tam se najde citlivý člověk, který přijde na místo kde jsme byli a ucítí zvláštní chvění, ozvěnu našich básní, věřím tomu.

Moc pěkná, podařila se.

dík všem, vážím si vašich reakcí

ano
děti a
děti našich dětí a
děti jejich dětí a…
to jsou ty nejlepší pomníky, které tu po nás zůstanou

Výborně popsané... Nic, co tu bylo, nemůže zcela beze stopy zmizet. Uklidňující a zároveň děsivé...

pravda, krásne

Úžasná!! Nadchla mě, myšlenkou i zpracováním, souzním.

.. ten závěr je skvělej..

přesně, od vytlačené matrace jsem četl na jeden nádech. Líbí se mi každý verš, napsala jsi ji čtivě, což způsobilo trochu i to, že se známe a o to víc je pro mě tahle báseň opravdová.