Hezká... líbí se mi ten tok myšlenek a obrazy hlavně v první půlce.

Stojí za to žít ale taky umět nechat jít .. můj děda říkal: Niet pomoci, keď slivka dozraje, spadne. Tak i já, až dozraju, padnu. A zatím děkuji Bohu, že vidím, slyším, chodím.

Moc hezká smuténka.

snad to krásné potrvá věčně
třeba v očích potomků...

puero: jooo, mám neskutečnou radost, přesně tak měl tenhle pokus zapůsobit, dvouřádkový verš který nás přes své neradostné sdělení zlehka dovede k radosti ze života, popravdě sama sebe v závěru vidím se sepnutýma rukama se smíchem vystavují tvář slunci, zářím, a opravdu mě těší že ses k tomu závěru nechal dovést a hlavně ho pochopil jak byl zamýšlen

Další lehce odevzdaná yaničina. Líbilo se mi to. Smutné téma, ale jaxi na pozadí.

Wau, to je pecka. Mám-li se k něčemu přiznat pak ten dvouřádkový verš byl od chvíle, co jsem ho u Nizámího objevil moje láska na první pohled. Čte se i píše lehce, je takový větrný, jakby na hladině nesený. A k lyrickým báničkám a básním o lásce a zklamání se dokonale hodí. A tady na mě navíc dýchla dovolená. Slunce rozpouštějící se v horizontu šumivého moře, kam kráčí Yana jen tak v trepkách...

Jarda468: možn jen bez nich by zanikl i smích a radost, vše je tak jak má být, děkuji za čtení a reakci

Skrz zamlžené oči se svět zdá nejskutečnější, připomínají nám snad slzy jeho pravou podstatu?

Psavec: potěšilo, děkuji

Hanulka: děkuji za zastavení a rozbor mé patetické básně

Leslie: vážím si tvých pocitů a empatie a ano dotýkáš se skutečnosti, není divu že závěr ti úplně nesedl, začátek přišel ráno tak sám ke mně a závěr jsem došroubovala, chtěla jsem aby vyzněla naděje a taky že chci zářit a ne se trápit, moc děkuji

Miňko: děkuji, děkuji…

LadyLoba: ten závěr měl evokovat právě tu cestu ke změně, vždyť já si to uvědomuju, moc děkuju

Mlčeti Zlato: děkuji za komentář a nahlédnutí do mužského světa…

Přidáváš další perličku do tvé šperkovnice.

Yana : báseň se snaží zachytit moment vnitřního zlomu a spirituálního hledání, avšak celkový dojem na mě působí roztříštěně. Symbolika slz a zklamání je sice srozumitelná, ale text mi místy připadá příliš patetický a závěr, jakkoliv má evokovat vnitřní obnovu, postrádá pro mě dostatečné vyznění. Celkově se snažíš zachytit bolest a zklamání. Děkuji.

Čtu už poněkolikátý a je to nářez. Nevím, jestli pro to, že si tam projektuju to svoje... ale je napsaná skvěle. Až teď na několikátý čtení jsem to nějak skousla a sednul mi i ten závěr, který mi na první čtení drhnul a trochu vadil. Ale chápu ho.

Ten začátek, celá první půlka... je síla. Možná je to jen o "obyčejném" lhaní, ale já v tom vidím úplně jasně a děsivě popsanou emoční manipulaci, citový vyděračství. Čím dál víc. I ta extáze v jeho očích, protože ti nejhorší...ti z naší bolesti žijou. Z toho, že mají kontrolu a skrze hrané a naučené emoce tahají za nitky opravdových pocitů. Možná tam vidím úplně něco jiného, než jsi tam vepsala, ale dostala mě. Něčím mi připomněla moji Sílu soli. Díky, že jsem mohla číst.

Skvělá, skvělá..

Já se před nedávnem rozhodla nesázet veškerou tíhu na jednoho, mi to ani nepřišlo fér, je toli proměnných v životě a přenést tu důvěru, nebo větší část v důvěru v život ... a po tomhle rozhodnutí se mi taaak uleviloooo