Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...

Wau, kouzelná

Odhodit starosti,zirat k obzoru v houpacím křesle z nohama nahoru.
Proč někam pelášit,honit se za štěstím.
Pohodu užitsi uniknout myšlenkám bláhovým.

Dneska tělo své sotva vleču, sluníčko není však na mraky peču. (-:

Hezká letní náladovka.

Tohle se mi líbí.

Mlčím a uvidí se...

Děkuji všem, já se vlastně občas pokouším o haiku, ale nevím zda dobře

Jo .. rezonuje mi to ...

K zamyšlení...

Líbí...

Opravdu pěkná...

Všem děkuji za čtení a komentáře :-)

Hezká... líbí se mi ten tok myšlenek a obrazy hlavně v první půlce.

Stojí za to žít ale taky umět nechat jít .. můj děda říkal: Niet pomoci, keď slivka dozraje, spadne. Tak i já, až dozraju, padnu. A zatím děkuji Bohu, že vidím, slyším, chodím.

Moc hezká smuténka.

snad to krásné potrvá věčně
třeba v očích potomků...

puero: jooo, mám neskutečnou radost, přesně tak měl tenhle pokus zapůsobit, dvouřádkový verš který nás přes své neradostné sdělení zlehka dovede k radosti ze života, popravdě sama sebe v závěru vidím se sepnutýma rukama se smíchem vystavují tvář slunci, zářím, a opravdu mě těší že ses k tomu závěru nechal dovést a hlavně ho pochopil jak byl zamýšlen

Další lehce odevzdaná yaničina. Líbilo se mi to. Smutné téma, ale jaxi na pozadí.

Wau, to je pecka. Mám-li se k něčemu přiznat pak ten dvouřádkový verš byl od chvíle, co jsem ho u Nizámího objevil moje láska na první pohled. Čte se i píše lehce, je takový větrný, jakby na hladině nesený. A k lyrickým báničkám a básním o lásce a zklamání se dokonale hodí. A tady na mě navíc dýchla dovolená. Slunce rozpouštějící se v horizontu šumivého moře, kam kráčí Yana jen tak v trepkách...