Hm, je to takové očekávání věci, které očekáváme každoročně..takže se nad tím už málokdo pozastavuje, takže jsem zpomalila a popřemýšlela nad těmi dvanácti měsíčky, jak zamyšleně hledí do ohně....moc pěkné..:-)

on to jisto jistě myslel ironicky.... :)

a chtěl jsem dodat... moc povedené...

No tak alespoň ti to připomělo něco známého. Nohavicu neposloucham a komunisty nepreferuju.

Za komunistů se špatně nežilo,
v létě bylo vedro, v zimě sněžilo.
Z jara ledy tály byly povodně,
to jste milé děti přišly o hodně!
( J. Nohavica - Podzimní)
Tohle mi to prostě připomnělo.

krásný nápad...

Prostě krásná....moc vnímavá...věřím, že se všem líbí, i mě !

Vytěsnit by mohlo zavádět. To znamená opak. Ale vím, jak to myslíš. Zbavit se té bolesti (bolestí) předpokládá plně to dítě pochopit ve všech souvislostech a přijmout, že je ve mně. A s porozuměním ho nechat hynout. Neboť je to jen stín, iluze.

Milovat se? Co to je.....

Hm. Tak tak nějak jsem na tom teď já... po mateřské nastoupily deprese, nebyla jsem schopná napřed vůbec rozpoznat, co mi je, když už jsem pomaličku tušila, nebyla jsem schopna vůbec o tom mluvit, teď už mluvím, a to taky pomáhá....prostě musím jaksi zmoudřet, nebo co....

taron: ARA: Jasně ,vytěsnit to bolavé dítě ze svého mozku, ze své duše a mít ho ve svém srdci. Milovat to dítě a projevit mu lásku, hýčkat ho a chválit.

taron: k tvému komentáři v 10.39: pochopila správně. V 10.43: dítě nemůže ještě rozumět, není to jeho vina.

ARA: taron:Nevím, myslím Taron, že se z toho lze dostat sama. Už jsem ti psala, že mám také strašáka ve skříni. Byly doby kdy jsem měla toho problému plnou hlavu, souvisí také s dětstvím, pak ho cosi vytěsnilo. Hledala jsem se a ne vždy způsobem, který by stál za zveřejnění. Ale bylo mi hej. No pak jsem se vdala, rodila děti,stavěla dům, dělala"kariéru" bla, bla, bla. No a najednou po dlouhé době u mě nastoupily sociální fobie. Nechci se o tom rozepisovat, ale velmi dlouhý byl ten proces, kdy jsem z pomezí normálního a chorobného světa prožívala svoji metamorfózu. V člověka sebevědomého, vážícího si správných hodnot,schopného vytěsnit to bolavé ze svého mozku. A myslím, že teď tam jsem. Už jen to že o tom píšu. Já to měla v sobě a to bylo ze všeho nejhorší. Bála jsem se to někomu říct. Byla to muka. Bolestná a s mnoha peripetiemi. A navíc ,jsem se ještě snažila působit, že jsem děsně happy.

Eliška Vobrubová: Jdu na opravy! A děkuji. Přesně víš nad čím přemýšlím, a ve finále v tom nejvíc chybuji.

Haló, haló, hlásí se gramatická policie:
oprav si prosím "za nimy":-)
... co se týče interpunkce, můžeš klidně čárky vynechávat zcela, když se k tomu rozhodneš, a klidně i ostatní znaménka interpunkční - to básníci smějí:-), Když ale se rozhodneš s nimi pracovat, tož čiň to tak, aby chybějící znaménka nevypadla jako chyba - například zde
"Však potrestáni hlavně byli
ti co po nich zbyli!" ....................... by měla být čárka mezi ti a co,
a za oslovením v poslední sloce též. (Já osobně bych dala do čárek i "prosím", ale vím, že v tomto smyslu jsou pravidla již rozvolněná.)
- Jinak šťastnou cestu tobě i básnickému subjektu - a dávej na sebe pozor:-)

jo, jo :(

ARA: Ono je těžké pro dítě rozpoznat, že ten, či onen mi chce pomoci, jenom to dělá hodně nevhodným způsobem....když někdo dělá něco nevhodně, tak vlastně většinou nedosáhne toho, čeho by chtěl dosáhnout......a je těžké pochopit, že ten, co to dělá nevhodně, to dělá vlastně z lásky, pro dítě je to takřka nemožné pochopit...a už se to se mnou vezlo... a vezlo až svezlo...hi,hi.. mám pocit, že jsem na to zůstala sama a sama se z toho nevyhrabu..potřebuji pomoci......

ARA: Jak netřeba potlačovat hněv...jako nebudu nahněvaná a ukřivděná, protože rozpoznám , že mi jen někdo chce pomoci? Jako hněv se nedostaví? Nebo dostaví a splaskne, když pochopím ? A když nepochopím tak budu muset své emoce potlačit a tím si ubližuji? Je to pro mě španělská vesnice.......

Netěší mě že tě ovlivňuji tímto směrem - těší mě že to má blahý vliv na moji strunku na kterou si právě zabrnkala hodně silně. Já chválím, klaním, smekám....

Prostá seberegulace do jisté míry může ubližovat ( potlačené emoce). Ale spojena se sebereflexí je pozitivní. Protože například: netřeba potlačovat hněv s pocity křivdy, když umím rozpoznat, že mi nikdo nekřivdí a že jsem byl jen upozorněn na nějaký nedostatek.

Vše již bylo řečeno, není co dodat :) snad jen, moc se mi to líbí, krásné jemné a přitom vcelku jasné rozebrání lidského myšlení a rozumu, skvělé téma na úvahu :)