Yana : ačkoli je text jazykově hravý, osobně mě neoslovil. Zvířátka se tu sice milují všemi směry, ale já z toho spíš cítím zmatení než euforii. Prý absolutní štěstí mají jen blázni – a já po přečtení téhle bajky začínám mít obavu ?
Symbolika ? Hodně. Smysl ? Hledá se. Ale oceňuji odvahu – ne každý se odváží kombinovat lišku, medvídka a filozofii svobody takhle natvrdo.
Ale aspoň víme, že medvídek už ví, jak chutná tajemství... Pochopila jsem ironii autorky na mou báseň "Z nebe nám padá štěstí", no je to opět její volba, mně se nelíbí !
Verdikt ? Možná víc klece než osvobození.

Pro blázny bajka.
Kde zni balalajka.
Ocitnoutse v říši čeho.
Kdo ví .
Blázni netuší napověz králi Artuši

Pocit absolutního štěstí máme někdy všichni. Je to tak dobře, protože když ten stav přijde, tak se chováme jako blázni. Líbí se mi a díky. Hezký den. Miras

Miňko: to mě těší :-) děkuji

Psavec: dík to i já ;-)

Dandy: neznám ten seriál, ale znám radost z pramínku který v horách spatřím, děkuji ti

Mlčeti Zlato: děkuji za reakci, to i já

puero: děkuji, vážím si tvé reakce, ano pointou mé básničky byla právě ta postava, voda nepotřebuje pomoc, cestu si najde sama, to člověk hledá, tápe, žasne...

Zaujala..

Když chce člověk dojít k pramenům (ad fontes jak říkáme my historici), musí do hor. A v řeči snů je prý voda ženský prvek. Život. Ta postava v meandru je tedy po kolena zarytá do prapodstaty světa, jako strom zapojený do proudu, který pramení ve skále, teče krajinou jako žíla, a cítí chladný tep vody, který končí až kdesi v oceánu, v zatvrdlé studené kře arktické polární noci.

Jo, sundat si boty, vlézt do řeky a jen tak stát, to je jako zapojit se do zásuvky a rozsvítit.

Moc líbí, já jsem vodomil.

At potůčky jsou nebo říčky.
Hlavní že jsou.
Vysychaji ty dary života.
O pramenech býval krasný seriál.

Děkuji za čtení, poučení a komentáře, posloupnost pro mě nebyla hlavní ale myslím že v první a třetí sloce byla dodržena

Yana: dobrý postřeh! V hydrologickém vývoji to skutečně bývá tak: pramínek potok říčka řeka.

Pěkná jen z řičky potok a pak řeka.
Potůček, řička co řekou se stává.

Nad vodou v krajině tak dlouho dokážu postávat v úžasu.

koiška: přesně tak, dík

koiška: Miňko: díky vám

Všem moc děkuji :-) mně se ta básnička moc líbí, hned po probuzení přišla;-) a byl krásný den

Opravdu sluníčková, moc hřejivá...