naše děti, našimi dětmi zůstanou až do smrti,
v starosti, v radosti, i v žalosti,
toho se už rodič nikdy nezhostí.

Jo myslela jsem že narážíš na tohle, ale tak to určitě není. Dík za reakci.

No za vy rodice chranite nekdy az prilis

Mlčenlivý: Vůbec nechápu

Mlčenlivý: Ježiš ty si byl poslední na koho jsem myslela, to by mě ani nenapadlo

Ted jsenm rad ze jsem schodil Pimposkou prezdivku (Pimp - pasak) takova utocna au jsem sr zacal bat

Pozor na zdi:)

jejda nenky, to je tak krásný..tady takové básně mě vždy vezmou za srdce...hm...děti ,děti , děti a ty už je máš velký a hodný a dobře vychovaný ..a princezna má svého prince, on se o ní postará a syn je bohém , co rád poznává svět, aby se zas mohl domů navracet...., moc krásná..jsou z vás, ale jsou sami sebou a to je na tom to nejkrásnější..nechali jste je jít svou vlastní cestou, jste výborní rodiče, tleskám :)))

a já stále bdím... - rodiče o své děti nepřestanou mít strach asi opravdu nikdy, i když děti odrostou a utečou do světa...je to krásně vyjádřeno:-)

No, já to tak pochopil...

DDD: Myslela jsem Pan politik, asi jsem to zvorala

Co je to za pána?

Yasmin: taron: Dík, ještě počkám jestli někdo pochopí moji myšlenku

no...opravdu zajímavá, s takovou určitou syrovostí... ale taky se mi nedaří ji pochopit...ne tolik báseň, jako ten samotnej konec.

Tak teď , pro změnu , nechápu plně význam tvé básně...musím ji vstřebat, jak vždycky píšeš ty k mým básním :))

hezké

ŽblaBuňka: Yasmin: taron: DDD: black.heart: Já děkuji za čtení a za reakce

Homér: Vidíš to za tím správně

Sem se bál, že je to o smrti, a ono je to asi o O! (la petite mort). Hm, zrdcadla na stropě. Nevím jestli si ty řádky vykládám správně, co za tím vidím sem radši ani nebudu psát.

ty... zijici zena ;) libi...