Ženy jsou z Venuše a muži z Marsu :)))
Co ti mám napsat k tvé básni...cítím poslední dobou tvůj smutek, tvé vzpomínání..tvou nostalgii...jsi všímavá dušička, co hledá sama sebe, svůj smysl života...své já...a vůbec odkud přichází a kam jde...A to hledání je opravdu věc nelehká...

Den za dnem plynou
Ne mojí vinou
...
Kávu jsi navařila
Černou a silnou

často sa tak cítim, pekná báseň :)

Melisa: Děkuji moc (-:

Makyna: štiler: Dík za milé komentáře

pěkná

Nevím, co napsat... líbí se mi a chci ji nějak okomentovat, tak si ji čtu stále dokola a stále nenacházím slov... (Je úžasná)

nejsou to pitomé básničky Yani, jsou krásné, včetně této :) kniha nás, a já otevřu ji zas :)

taron: Mlčenlivý: ŽblaBuňka: Děkuji za čtení a komentáře

Ano..tvá báseň je jiná , ale myslím , že opravdu mají hodně společného...snad..snad tu touhu :)))

Ach jo - proč to trápení lidské?

Každý jsme tulákem ve svých snech, ve svých tužbách, ve svém těle. Napsala´s to hezky, řekl bych, že skvěle.

puero:Překonal ses, díky ti. Já nechci utéct, vlastně není kam je mi tu dobře, ale...Já jsem vše co udělám vložila do toho posledního slůvka a já tu bitvu vyhraju. Já nechci být ostrov na pustém moři, v mém jádru sopka věčně hoří....Možná že vlivem litosféry, lépe by bylo s pevninou se spojit, lákám a vábím, pojď se pro mně projít...No prostě občas mam takový stavy. Je mi smutno, připadám si sama, je mi ze mě nanic a mam ty pitomý básničky jenom.

Nešlo nic nenapsat: když bych si představil tvou báseň jako citron a mačkal ji, aby odtekla šťáva příběhu a pocitů, které vyvolává, tak aby zbyla jen slupka těch základních obrazů, které obsahuje, zbyde mi obraz ostrova který sis vyhlédla po dlouhé mořeplavbě který hodláš jako RObinzonka probádat a osídlit. Přizpůsobit si ho svým potřebám a každou jeho přirozenou vzpouru potlačíš, nebo najdeš kompromis, který bude pro tebe i ten ostrov symbioticky vhodným. Kolem sebe budeš mít pořád to moře hořkostí, které bude jediným nezbytným procesem, který budeš muset absolvovat pokaždé, když se pokusíš svůj vysněný ostrov opustit a najít si jiný, ale jistotu, že tu další cestu po moři přežiješ, nemáš. Chceš opravdu utéct?

Wau, to jsem se překonal. Opravdu tam píšeš o tomhle?

..opravdu vystihující..zatím nejsem rodič, ale plně to dílo chápu :) mít život, dát život a žít, každý svůj :)

LUKiO: Děkuji, jsi milý(-:

Počet vložených děl: 100!
Hezká jubilejní :)

Yasmin: taron: ŽblaBuňka: Moc děkuji za čtení a komentáře

PrimaDen: No skoro máš pravdu, vsadila jsem na tu poslední větu a to předtím jsem nějak usekla. Děkuji.

Moc se mi líbí.....ale ta poslední sloka je jaksi odbytá...nevím.....je to jen můj názor....možná jsme ji zcela nepochopila....