Tadyk se nedá nic jiného napsat, než, že souhlasím s Noksikem ...:))

Teskná touha... pěkné ;-)

ŽblaBuňka: Devils_PIMP: Mayfair: taron: Děkuji za návštěvu a komentáře, byl to experiment, těší mě jak to vnímáte.

DDD: Původně v anotaci bylo napsáno, že takovou básničku jsem ještě nikdy neuveřejnila, nevěděla jsem jestli se to dá nazvat básnička, Právě to nerýmovaný se mi zrodilo v hlavě po ránu když jsme projížděli Apeniny a jak jsem to napsala tak je to tady a ten prostředek jsem dodělala jindy, no a je to znát. Moc děkuji.

Je to krásný... vykašlal bych se na to rýmování ve třetí sloce, najednou proti tomu působí hrozně školácky... ale čert to vem, fakt se ti to moc povedlo :-)

miluji ranní opary ... :o))

Hezké - takové tvoje

Líbí se mi to i přes tu "neučesanost". Anebo právě pro ni...
Ty pocity mi jsou blízké.

no..je to takový myšlenkový děj...ano , děj, který může napadnout každého z nás, při pozorování východu , či západu slunce, jako by se strhával boj .. boj o vládu nad světem :))

loner: Spi Tomášku, spi...

loner: Nejde, ale bylo by to přece fajn, nebo ne?

hmmmm .... mit vsechno, copak to jde?

tak nejak me to uklidnilo, ze by ukolebavka ....

Yana: Co se týče vzděláni: jsem filozofující vyučenej traktorista. Br, to zní hrozně.
Abychom si nalili čistého vína.

jak těžké je skrývat v sobě naděje a před světem tvářit se, že nic se neděje..
(jinak krásně řečeno tohle trápení)

kmotrov: Yana: Kakuzu: Jooo. Jo. , láskyplné soužití mezi mužem a ženou je o vzájemném doplňování se ..a respektování se ....díky za krásný pokec :)

kmotrov: Vlastně jsem ty mužské a ženské aspekty primitivně vyjádřila ve své básničce, já naprosto spontánně vyjádřila to o čem pojednává filozofie. Vždyť já vždy zdůrazňuji, že mi chybí vzdělání ale nakonec si ke všemu nějak dojdu sama. Dík

Kakuzu: Je to boj ale jde to 5. září jsme s mužem oslavili 25 let, dík za reakci

taron: Dík a moc mě mrzí, že nepokecáme na srazu, tak zas příště.

kmotrov: Jak jsem šťastná když někdo to co napíšu chápe naprosto tak jak to myslím, ačkoli chápu že pohled čtenáře je vždy ovlivněný jeho způsobem života, věkem, rozpoložením...Taky mám vždy radost když mě hodnotí lidé, kteří nečtou jen tu jednu konkrétní věc, ale znají moje básničky. A takovým čtenářem ty ses pro mě stal. Před takovými jako ty se nestydím ani za chvilkové pocity zoufalství, vždyť vy už víte že přejdou. Tak to prostě mám. A kdo je nemá, snad jen blázen je stále šťastný. Za věnované blues děkuji vřele, blues je vlastně můj život. Občas depka až smutek a často radost až se sexuálním podtextem. A k tvému závěru. Dlouho jsem se nechtěla ztotožnit s tím, že jsme my dvě pohlaví každé jiné. Vyplívalo to z dětství, kdy jsem neustále kolem sebe slýchala až hanlivé poznámky na ženský rozum a vnímala jsem že kdo je chlap je víc. Tak trochu to u nás v rodině se snažil nastolit otec, ale vzhedem k tomu že jsme byly tři holky a máma tak jsme mu jasně ukázaly jak to doopravdy je, ale myslím že to on chápe až teď v sedmdesáti, my jsme vše pochopily už dávno a doplňovaly jsme se a předávaly si ty znalosti o mužích. A já to mám tak, jsme každý jiný, ale jsme schopni se vzájemně doplňovat a když to vyjde, tak je to výhra.