Krásná blbůstka:.)) pobavila:.)

Tak to je pořádnej sarkasmus :-) :-) :-) Musel jsem si to přečíst 3x. Ale máš pravdu. Takhle to někdy opravdu bývá. A důvod bývá prostý - odžívané pocity nadřazenosti, v nichž si člověk ještě není schopen uvědomovat, co prožívá. Pocity, které zatemňují mysl rozmanitými sebeklamy. A může se i na čas odcizit a být nesrozumitelným ve změně chování a jednání. Třeba i v častém nonšalantním pousmívání v pocitech vlastní morální a duševní převahy. Než si zas sedne do reality. Líbí :-)

Pár "otřepaných" fráziček by se našlo, ale styl a hlavně ten konec nemá chybu :-)

Tak já všem moc děkuji za zastavení a komentář

No jo, jako vtipný, dobrý, jen nerozumím, proč se to celou dobu dobře rýmuje a pak takovej úsek? Ta poslední strofka už s předchozím rytmem nemá nic společného a to je škoda, jinak by to bylo v poho, i když tyhle říkanky moc nemusím. :-))) Ale je to v pohodě blbůstka.

mňau - au... ...hezký... v životě by mě nenapadlo, že to může takhle dobře znít :-) Moc příjemná básnička...

na čičičč ná, zas hravá a provokativní

Tož dobrá metafora.

Rada páníčkům ?
Hm...jo, hýčkat, mazlit ...to je docela naše :)))
Líbí...opravdu lehce nadnesené téma ...

Jo, jo, čím starší, tím víc kouzel potřebuji...

Hehe

Hezké.
To pohlazení si opravdu zasloužíš. Posílám ti jedno alespoň telepaticky.
Už ho cítíš? ;o)))))

líbivá a lehká, i když mluví o životních pravdách :-)

ŽblaBuňka: Sucháč: alexis: Kakuzu: Vám všem moc děkuji za zastavení, pochopení a komentáře

... krásné, úžasně krásné. :o)))

Tvůj styl mi připomíná básnířku, díky které jsem začal psát:-) Ten konec je šíleně smutnej, ale asi k tomu patří...

přesně to stejné jsem zažila, bohužel už také minulost, dům už není, babička také ne a já se do míst, kam jsem chodívala o prázdninách, na chatu, už nikdy nedostanu...:/ ach jak bych se vrátila, Yani, já brečím s tebou (doslova)

ten konec, to pod čarou je ošklivá vzpomínka. Jinak si to úplně živě dokážu představit. To dětsví, tu nezpoutanost a radost z každé maličkosti.

taron: vyjádřila si to správně, vzpomínky jsou to krásné, ale nemělo by se vzpomínat až tak daleko. Ty mě znáš a určitě věříš tomu, že v závěru toho dílka jsem prostě brečela. Díky

inkoust: přesně, náladovka, možná by si to zasloužilo lépe zpracovat, ale dnes se mi skutečně zdálo o tom domečku, nehledám ve snáři co znamenal tak živý sen, to jen jsem se probudila a hned jsem na nočním stolku našla tužku, papír, hodila jsem to tam a pak sem, díky