Krávy Tě budou milovat. Povedený kousek.

jejda, to je sranda.

Díky, že i mě miluješ :))

Tenhle filozofující nádech tvým básním rozhodně prospěje. Vždycky básni prospěje, když má nástavbu nad kterou se člověk zamyslí.

puero: myslím, že spousta mých nových básniček si klade otázky a jemně se dotýkají filozofie, např. Jednoduchost, mně osobně se moc líbí a vyjadřuje přesně to kde se teď ocitám, vyjadřuje hlavně moji filozofii, která se možná dotýká čehosi, ale nevím čeho, protože jsem "jednoduchá", no, ano, kladu si často otázku proč tady jsme, proč shromažďujeme všechny znalosti a snažíme se "zdokonalovat" když jednou zemřeme a nebude nic, proto možná je jednodušší myslet si že zemřeme a vše co "nashromáždíme" se odrazí v našem dalším životě, uklidňuje to, ale ??? Blázni na našem oddělení nefilozofují, jen se bojí např. že budou zatraceni, že poletí na hvězdu, neboť jsou většinou neklidní, ale samozřejmě je otázka jestli oni nejsou ti normální a my ti blázni...

ty umíš v člověku vykouzlit tak krásný vnitřní obrazy.. mám ráda myšlenky, které ve mně evokují podobné básně.. podobný děj.. moc hezká

Takže si taky kladeš otázku: Co přetrvá věky? Co je nesmrtelné z toho, co je lidským dílem? Děti? Ono en na entou plus en? Umění? Kultura? A nepřetrvá-li nic, jaký to má pak z pohledu nekonečnosti času smysl, význam?

Ty ale přece nejsi filozof? A přece se ptáš jako oni. Nejsou to nakonec blázni, co si myslí, že jsou jiní, protože se ptají víckrát? Máte na ústavu hodně filozofujících pacientů?

Nejdříve (po první sloce) jsem Tě chtěl zabít sám, aby ses už netrapila více...ale pak jsi mě strhla a na konci je potlesk dlouhý...

Především po Tobě zbudou tvé básně!

...Matka se ale vidí ve svém dítěti
a malíř miluje své obrazy
a také slůvka já+ty
se v budoucnosti odrazí...
Tohle mi přijde hodně silné, neuvědomujeme si to, ale šťastni jsme tehdy, když své já do něčeho vložíme, do obrazu, do básně, do dětí. Je to v podstatě láska. To na mne moc zapůsobilo.
Co se týče druhé půlky, asi bych se zamyslel nad tím, jestli by se ty myšlenky nedaly vyjádřit nějak originálněji.

Yana: tahle basen je pro me takova nadlehcene filosoficka... citim, jak to sousto povalujes na jazyku... :)

Ať má nebo nemá náš život smysl, a to z jakéhokoli pohledu, je to jediná a hlavně jedinečná šance, která nám byla nabídnuta, tak si ji vychutnejme do poslední kapky.
Nikdo nám novou sklínku nepodá, ba ani nedoleje.

, az sem z toho zamotanej

krásná básnička , smyslem je žití samo a aby nám v něm bylo dobře,... i když život je tak těžký ...chceme ,aby po nás něco zůstalo, a to má smysl - ti, co zůstali,vzpomínají sice se slzou v oku ,ale v jejich srdcích a duši ,ti co odešli žijí dál...jj, zahrada, obraz, dům, schody do patra a nebo jen prstýnek z lásky koupený... mají smysl...

dobré

Yani, je to krasny..ty myslenky maji smysl a taky ma smysl, ze si ti lidi vytvorili dum i zahradu, protoze i kdyz uz tam nejsou, ty o nich vis, vzpominas..a myslim, ze je dulezity budovat, protoze to je dulezity ted..pro tebe a ted..chod dal kolem domu a pis, ja to budu cist!!

jsem z té první sloky měla pocit, že bude naladěna smutně.. ale není.. pěkná, "chytrá"..

líbí

...hm, to je smutné, to s tou zahradou, staříci si vytvořili kus ráje...a už tam ráj není, snad jsou jinde v ráji..
..hm, proč žít? No, toť otázka, jo, vytvořit si více směrů, více snůpků životních cílů a pak jen už žít a žít a žít...dokud se nedostanem od rajské zahrady :)

Zamila: nebo napiš báseň..., nebo...cokoli, děkuji

Orionka: tak se to ve mně pralo, ale zvítězil můj přístup k životu, ale chvíli jsem balancovala :-(, děkuji

No hurá, je po dušičkách, hezky pozitivní.