Psavec: nevím, děkuji

Leslie: to mě těší, děkuji

Cuk: nevím, děkuji

Dandy: děkuji i za verše

Mlčeti Zlato: máš pravdu, děkuji

LadyLoba: děkuji

koiška: netrápím se, děkuji

Mám vlčí máky spojené s touhle písničkou: https://m.youtube.com/watch?v=W1tLIQbpwbY
Kdysi jsme ji hráli kamarádovi na svatbě. Jestli je někdo ukázkovej šovinistickej macho, je to určitě on a jeho tatík. Tenkrát ale brečeli oba. A před 14 dny, když jsme na Dunaji přivožralý u ohýnku vytahovali starý vykopávky, přistihl jsem ho, jak řve zas. Ani nevím, proč to píšu. Jen mi to tak naskočilo po přečtení. Promiň :)

To se často stává

Smutná, ale hezky napsaná.

Odpadky se vynesly samy.

Vlčí máky,skropené slzou smutku.
Ta kytka nelže,zmámí,uvadne,srdce neporaní.
Její okvětí je léčivé,klamavá slova ty ne.

Ono asi nic není napořád, ale smířit se, to je fuška.

Foukám

Asi za to nestál,není proč se trápit.

Určitě se znovu rozzáříš a možná ještě víc.

Sem tam každý znás stoupne na bludný kámen.

LadyLoba: ano máš pravdu, někdy lpíme a vlastně už ani nevíme na čem, děkuji

Někdy lpíme na rozjizvenem chvění ... Protože pak z pár krásných chvil nezbyde vůbec nic ... Jako když staré Bohyně a Bohy ztratili své síly, neboť lidi na ně zapomněli a už na ně nevěřili

LadyLoba: to jsem ráda a moc přeji