Krásná vzpomínka , děkuji za ni. Někdy nám, až bolestně ,chybí naši milí nejbližší.

kmotrov: no je je a ne jenom do Maďarska Praha Plzeň jsem jezdila pořád a sama do Budapešti aspoň ve dvou a jednou jsme přenocovali na hranici pohraniční či si mysleli že si už ijou ale nic nebylo lila jsem jim víno do kytky, jo kde jsou ty časy byla jsem dobrodruh v kině jsme byli na Stopařkách a stejně jsme jely

Fakt si byla v Maďarsku stopem?

Amelie M.: Jo, jo to byly časy...ano smály jsme se dost, proto ti vyloudila úsměv na tváři, a ten konec, z toho i mě mrazí, moc děkuji

u toho konce mrazí.. přesto mi loudí něčím úsměv na tváři.. hezká..

kmotrov: ale to já vím celý život že bych k sobě měla být náročnější, ale víš já jsem prostě taková jaká jsem, možná i ta nedotaženost a polovičatost je pro mě charakteristická, vůbec se neomlouvám a souhlasím s tebou, já jsem vlastně ráda že mě znáš takovou jaká jsem, protože dokonalá bych to nebyla já :-) nedávno jsem se s někým bavila o úklidu, zcela obyčejná debata díky níž jsem poznala že i v úklidu jsem vlastně polovičatá, kamarádka mi povídala o tom jak si zaneřádí byt, pak ji to popadne a gruntuje a gruntuje aby ho mohla zase zaneřádit, to já ne, strašně, ale strašně by mě unavovalo gruntovat a gruntovat, já uklízím pravidelně, ale tak napůl, občas víc uklidím v předsíni, občas zase v pokoji, jednou umeju to okno, pak zase druhé, v životě jsem neumyla najednou 12 oken v našem domě, zabilo by mě to, takže u mě je jedno okno naleštěné a na druhém utkvěly ještě lístky muškátů z loňska, v tomhle se asi už nezměním, mimochodem tohle je rok stará básnička, možná že si ubližuju, ale já to teď tak nevnímám, dokonalostí bych toho nestihla tolik co toho stíhám, nebo bych se zbláznila :-) neskutečně ti děkuji díky tobě se vlastně také poznávám

Tvé básně mi jsou něčím neuvěřitelně blízké, tím obsahem - postojema a názorama, které v nich odkrýváš. A vlastně mě baví i tvůj styl, takhle je pro mě prostě dokonalá! Vážně se mi moc líbí a kmotrovův komentář taky. Moc ti přeju, že to takhle máš...

ŽblaBuňka: konečně :-) :-), ale já chápu ať se ti přihodilo cokoli že člověk musí občas vypadnout, o to raději se vrací, dík

příjemně mě ohřála

nekomentuji, jen obdivuji

závěr mě potěšil

juj, dobrýýý!!!

tohle letos neznám

Jejda, miláčkové, to je od vás milé, ale…
ne, nezanevřel jsem na psanecký svět, jen se cosi změnilo a já na to reagoval pauzou, nejenom na Psancích
snad jaro...

ach ti asiati ;o)))

potěšila mě, náramně

raději, po víně

Velmi na mě zapůsobila...

Taky jsem kdysi vytvořil něco co by se mohlo jmenovat "Houpy hou", nedávno jsem to objevil při prohledávání starých sešitů, nevložil bych to sem ani pro zasmání, člověk by měl mít určitou laťku pod kterou při publikování neklesne, jenže Tys mi nahrála tím názvem. Takže, jako dejme tomu psychologickou studii co přináší jaro (mimo jiné) mužům:
Pejsek běží bez vodítka
za ním utíká panička bez
houpy hou je jaro...

K Tvé básni:
Opět skvělý nápad , hezká atmosféra, chtělo by to větší snahu posunout to někam dál, dostat to na hranici Tvých možností, takhle to v některých místech působí příliš pohodlně
...hlava se točí, matička zem, uctívám svoji vlast, pole háje krajinu malebnou. Máš skvělé nápady, podobné výrazy je ale sráží. Ty skvělé nápady Ti můžou mnozí závidět, v poslední době, až na výjimky, mám pocit, že bys k sobě mohla být náročnější.

krásný výlet... radost, lehkost, líbí se mi...