První půlka je super, má pevnej rytmus a pěkné rýmy. Pak se Ti to rozpadá rytmicky, druhé půlce schází i větší nápaditost a gramatické rýmy v závěru tomu taky nepřidaly. První půlku beru + myšlenku že ze vzdušných zámků ruinách bydlíme.
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Já v tom vidím nadšení pro protiklady, které nás v životě nenechávají chladnými

krásná, díky.

bez citu, kde se v tobě bere taková síla - sobectví, egoismus, narcismus... - taky si občas kladu otázku, kde tito lidé berou své sebevědomí a kde mají svědomí - to asi někde upadlo a oni si toho ani nevšimli. Co nás nadchne to ho nechává chladným... já bych "ho" nazvala nejen emočním panicem, myslím, že je tento člověk nepolíben ve více směrech

výborná!!!

Vybavil jsem si stromy slepého ramene řeky Moravy, s níž sdílí úroveń hladiny. Je to posledni enkláva Přírody mezi letištěm, čističkou a barumkou..

Krásný a srozumitelný text. Oslovil mě.

Nejvíce se mi líbí Homérovo sdělení, to sedne, ten se asi nemodlí, aby nepřišla velká voda, ale tak za 40 let? No, možná i později, možná i dříve

já jsem ráda, že tě tu máme, tvá zamyšlení mě vždy dostanou...

taron: Vy mi prostě všichni nadržujete, mam vás ráda

taron: no je to taková blbůstka, krásná asi neni, ale tak mě to napadlo, jak ráda tě tu vždycky vidím, nezapomeň že sem patříme :-)

Yanishka: Ty si vlastně moje zdrobnělina, děkuji :-)

ŽblaBuňka: To jo no, valčíček je lepší :-)

kmotrov: si nějak vyměkl, nekritizuješ :-) ale s tou polohou o to mi šlo :-) dík

Tři, dva, jedna
AKCE

Tohle mi připomnělo jak jsem natáčel v komparsu.

Myslím, že v tom máš nevyjádřenou polohu herce i polohu diváka a to se mi na tom moc líbí.

člověk si potřebuje utřídit myšlenky, a když to jde i s rýmy, tím lépe. Je to zpověď, jak psala kolegyně, nevadí mi "laciné" rýmy, jak psala druhá a asi mám na tebe, jako třetí kolegyni taky slabost :-), nebo, že by ne? :-))) a mužští kolegové maj taky pravdu a basta!

tý jo, ta je tak hluboká... krásná, smutná, pravdivá, nemám slov.

milejší mi počty
raz dva tři, raz dva tři, raz dva tři …

yo, přesně celá Yanishka, díky Yano :D

zase jeden výkřik bezmoci...nad konečnem.
"Tohle všechno tady jednou pořád bude
jenom já už ne"
proč má člověk jenom pocit, že mu ujíždí vlak, že o něco přichází...

pal, start, akce, boj svědomí s rozumem a nesmíme zapomenout na hormony :-)), trošku mě tvá báseň rozesmála, vždyť vono to tak v životě občas je, a v tu chvíli to není vůbec směšné...

krásná

Děkuji všem kteří se zastavili :-)