Tady se i já připojím ke kritice. Máš lepší. Rýmy láska/laská, pampelišky/lišky, mávají/šimrají neodpovídají basnířce tvého formátu i forma působí nahodile a nijak nepodporuje obsah.

Ty by si mala vybrúsiť báseň a ja češtinu...

Žlutá je veselá, radostná barva, žlutá je barva mládí pelešícího se v řepce. Ale za ty lišky-pampelišky... jednak to zní divně, jednak se to tam vůbec nehodí. Aj tou žlučí básnička, jinak hravá kysne.

Moc dobrý nápad. Mohla bys ho ještě trochu vybrousit.
V posledním řádku 1. sloky mi trochu utíká smysl. Žlutá je barva žárlivosti.
Ve třetí sloce by se mohly pampelišky smát žlutě- ať trochu naruší jednotvárnost žluté (když už ji vidíme na polích všude kolem sebe :-)). Ve druhém řádku ...škoda, že zrzavý je ohon lišky - to "je" mi tam chybí významově i rytmicky. Sluníčkovo (i když mi kroutí uši) je tak neobvyklé, že proč ne?

Mám sennou rýmu, ale jo, žlutá není špatná. :)

Žlutá je dobrá ;-))

mile žlutá :-)
do posledního verše se mi tak nějak samo vnutilo:
Bez žluče se žlutou
může být krásně...

už z té řepky začínám i žlutě vidět

Ať žije dotovaná řepka... :-)))
(Nemohla jsem si pomoct.)
Jinak pampelišky a ohon lišky je fajn nápad.

Já mám jen takovou poznámečku k těm vlaštovkám. Snažit se nenechat odletět vlaštovky je nemožné. Naštěstí.
;-)

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale za tou první přiletí druhá, třetí, další a další...
Neztrácej naději.

pěkné a upřímné

Na rovinu! Já se v mládí moc nesmál, mě život spíš fackoval. Teď je mi líp.
Každý kdo je mlád, může se tomu smát...
Je pro mne klišé který se mě netýká. Takže jsem vděčnej za to co je teď, a to Ty tam máš. Takže fajn.

Yana: Jani, je krásna, mám z nej zimomriavky po celom tele!

nelkej, bude líp, i s důchodem se naučíš vycházet ;o)))

I my jsme se smáli. I my...
To zní až děsivě a k tobě mi vůbec nesedí! Vlaštovky je nejlíp chytit pevně za ocas. A nepouštět :).

Vlaštovky zůstávají v nás,těla stárnou, ale myslí jsme často mladí...díky za to...a když se popálíme,musíme - je třeba nechat zchladit bolest pod proudem vody ,a jít dál... Pěkné... Líbí se mi, hodně k zamyšlení...

A co když nenecháme vlaštovky odletět a ony zmrznou s námi...?

Souhlasím s A42.
Zajímavá myšlenka. Vlaštovky ve mně evokují jaro, naději a štěstí. Prohloubila si jimi tu hloubku, do které podle tebe upadneme, když se na "stará kolena" pokusíme odletět na jih s nimi... :-) Působivé a deprimující ;-)

Asi ještě nemám právo o tom přemýšlet a přesto.. přemýšlím. Báseň ve mně zanechala zvláštní směs pocitů. Od tísnivého smutku, přes naději, až k jakémusi neurčitému nadhledu mezi řádky.

Celý život se připravujeme
na to co přijde
a pak se divíme

Přitom je to tak jednoduché
nenechte odletět vlaštovky

Tohle jsi napsala krásně. Asi nikdy nejsme tak úplně připraveni...

Já ji nenechala odletět, ani jsem neletěla na jih :-)